Uvědomil jsem si dnes v noci, že jsem před pár týdny slíbil napsat o autentické pedagogice a přiblížit naše pojetí vzdělávání. Nenapadlo mne tehdy, v jaké době budu blog psát...
Že jej budu psát v období počátku nenávistné, destruktivní a totální války rozpoutané psychopatickou postavou s totalitním viděním světa.
Jenže – moje téma se paradoxně hodí do těchto dnů a možná ještě více, než dříve. Přemýšlím o tom, jak málo jsme my lidé vybaveni na střet s psychopaty, na jejich hrátky, manipulace a tahání za nitky lidských osudů. Nebudu opět vytahovat svůj dějepis, ale šňůra nebezpečných psychopatů je dlouhá mnoho staletí a jejich praktiky zůstávají stejné, ačkoli kulisy se proměňují.
Definici psychopata vynechám, koukněte třeba do knihy bratří Honzákových Čas psychopatů, kde najdete mnohé vám dobře známé lidi od velkých politiků přes vašeho šéfa až po předsedu blízké správní rady. Dnes kouknu na lidi, kteří psychopata obklopují, umožňují mu vyrůst, prorůst do společenských struktur a začít škodit. Na začátku si totiž mnozí neuvědomili, jak nebezpečné je psychopatovo chování nejprve maskované žoviálností, odvahou, asertivitou či siláckými řečmi a vtípky. Problém je totiž stejně jako u mnoha událostí v naší osobní minulosti v tom, že mnohé pochopíme až zpětně. Bohužel velice pomalu najdeme odvahu pohlédnout zpátky a uvědomit si, co jsme měli udělat včera, co loni, co před pár lety. Jenže my to neudělali a náklady se násobí.
Náš koncept autentické pedagogiky směřuje mimo jiné k tomu, aby z žáků rostli autentičtí lidé schopni nebezpeční psychopatů odolávat. To může jen člověk poctivě vzdělaný, spokojený a sebevědomý. Jeho osobnost je potom spolehlivým imunitním systémem bránícím do těla vpustit nebezpečné myšlenky a chování, kterým psychopat svému okolí škodí.
Člověk znající smysl svého života, člověk schopný říci v pravou chvíli ano a v pravou chvíli ne se nepotřebuje poměřovat, bojovat o něčí přízeň a trpět názory jiných. Ví, že všechny události přicházející zvenčí má možnost ovlivnit nikoli jejich zastavením, nýbrž jejich interpretací. Neškodí nám věc či okolnost samotná, jen naše reakce na ni. Tedy, co si připustíme a jak se díváme na svět.
Principy autentické pedagogiky jsou zásadní a přitom jednoduché. Jde o princip jednoduchosti, autenticity, vzájemné důvěry, silného stromu, společného vítězství, nepodmíněné spolupráce, tolerance a důstojnosti, ozvěny a zrcadlení a přiměřenosti. Právě autenticita a jednoduchost tvoří osu našeho pedagogického pohledu na svět. Autentická pedagogika je cesta, je to životní názor, je to soubor principů ověřených staletími a ukotvených v řadě myšlenkových směrů napříč historií. Principů, o nichž není třeba diskutovat a dokazovat jejich platnost, neboť to dávno udělal čas.
V létě vydám knihu, v níž bude řečeno mnohem více. Rád dám vědět, až se ta chvíle bude blížit. Bude to vklad k tomu, aby naši žáci byli více než dnes připraveni odolat lákání a tlaku psychopatů. Vždy jich v životě mnohou potkat dost. Je ovšem možné je poznat a zabránit jim škodit. Mnohokrát jsme poznali, že ve chvíli, kdy vyrostou, je již pozdě.
