Běž do prdele! Ano, zhruba tohle by ode mě slyšel člen polského Sejmu Artur Górský, zvolený za národně-křesťanskou stranu Právo a spravedlnost s příznačnou zkratkou PiS. Ten se v rozhovoru pro plátek Super Express nechal slyšet, že by své ženě přikázal porodit, i kdyby otěhotněla v důsledku znásilnění. O tom, proč s ním nesouhlasím a za co bych jej poslal někam, píšu níže.
Především je třeba říci, že portál Novinky.cz (ten totiž zprávu 19. 11. publikoval) se vědomě snaží podobat bulvární žumpě, jakou jsou třeba Parlamentní listy. Žádný výrok „přikázal bych své ženě porodit“ totiž neexistuje. Je to novinářská extenze, která sice vychází z poslancova přesvědčení, které takto více méně lze asi interpretovat, ale použití takového titulku je prostě bulvární technika, která se nesnaží o nic jiného, než nabrat čtenost. Originální přepis rozhovoru najdete na stránkách SE (http://bit.ly/UbmnQP), překládat ho z Polštiny byla dost nuda.
Taky je třeba říci, že já jsem odpůrce potratů, myslím si, že potrat je špatný a nechci, aby k nim docházelo. Tímto názorem jsem se nikdy netajil a vždy jsem se setkával právě s argumenty znásilnění, postižení dítěte či ohrožení života matky. Velmi častá také byla otázka, zda tedy chci, aby patnáctiletý holky rodily. Všechny tyto argumenty respektuji, stejně jsem ale proti potratům. Nejsem však pro ZÁKAZ potratů! A to je velký rozdíl. Jsem také proti rozvodům, ale nechci je zakazovat. A jsem proti celé řadě dalších věcí, se kterými nesouhlasím, ale vím dobře, že jejich zákaz je nesmysl. Mnohem důležitější než nějaký zákon totiž je svoboda člověka. A pro efektivní svobodu jsou třeba informace, vzdělání.
V Čechách se provede průměrně asi 20 tisíc potratů ročně. Nevěřím, že těch 20 tisíc případů jsou matky ohrožené na životě či vážně postižené děti. Myslím si, že značný podíl na tomto čísle mají ženy, které zaměnily pojmy interrupce a antikoncepce. Jejich těhotenství není důsledkem zvráceného násilí, ale spíše nějaké bujarosti a zmaru. Tyto pak zabíjí své počaté děti. Tento můj názor například posílil jeden vyslechnutý rozhovor dvou žen o přestávce v jedné fabrice, kde jsem byl kdysi na brigádě. Padlo tam něco ve smyslu „už druhý dítě v kýblu a von se furt nechce vzít“. Často se mylně říká, že potrat je svobodné rozhodnutí ženy o svém životě, že jí do toho nikdo nemá kecat, protože těhotná prý je ona. Mýlí se však ti, kdo to tvrdí. Jít na potrat je sice rozhodnutí ženy, ale o životě (či smrti) toho dítěte. O tom, zda bude těhotná, má žena možnost se svobodně rozhodnout před sexem. Když už je těhotná, nerozhoduje už jen o sobě a svém životě. Je to něco jako když nastoupíte do autobusu MHD, už tím totiž přistupujete na přepravcovy podmínky, podepisujete jakousi virtuální smlouvu, máte si cvaknout a podobně. Stejně tak je to, podle mého názoru, s otěhotněním, jako byste přistoupili na určité podmínky … Kdyby se na potraty koukalo takto, snad by se ono číslo výrazně zmenšilo.
V případě ohrožení života matky není žádná diskuse. V případě vážného fyzického postižení z důvodu např. genetických indispozic, chápu, že diskuse je na místě. Ale myslím si, že pročlověka, i v době vítězné medicíny, není možné dost dobře posoudit kvalitu života. A i zde samozřejmě platí, že to je svobodné rozhodnutí někoho o někom jiném.
V diskusi pod článkem na Novinkách se daly najít nejčastěji příspěvky přející polskému poslanci, aby mu někdo znásilnil ženu a on musel vychovávat to dítě. Psychologické profily internetových diskutérů by byly na samotný článek. Je ale jasné, že zakazovat potraty a nutit ženy, na kterých bylo spácháno takové zlo, aby dítě donosily, vychovaly a milovaly, je vážně pitomost a s tím ať jde polský poslanec do háje.
Domnívám se (snad naivně), že by pomohlo, kdyby lidé vnímali antikoncepci jako samozřejmou věc. Kdyby rodiče vyzvedávali svoje děti z diskoték či měli jistotu, že dcery doprovodí skupina či kamarád. Kdyby se posílila práce s devianty a zamezovalo by se recidivě. Anebo možná, kdyby v ženách bylo trochu méně rozmaru, v mužích trochu více rytířství a v lidech trochu více lásky. (jsem drobet sluníčkový člověk)
