Národní týden manželství 2015 – nejvíce diskriminovány jsou rodiny

Dnešním dnem končí tzv. Národní týden manželství. Již devátý ročník této bohulibé iniciativy pravděpodobně unikl vaší pozornosti podobně jako ročníky předchozí. Je to veliká škoda. Přál bych si, aby se tato iniciativa těšila větší podpoře osobností veřejného života a médií. Diskuse o významu manželství a rodiny totiž ve společnosti chybí. Nebo hůře, scvrkává se do marginálních debat o daňových pásmech či adopcích dětí stejnopohlavními páry. Věcná a konstruktivní diskuze o tom, jak podporovat pracující rodiny s dětmi, pomáhat zajišťovat pokojnou výchovu, přispívat k mezigenerační solidaritě a prosazování opravdové prorodinné politiky u nás chybí. Pracující rodiny s dětmi jsou však u nás tou nejvíce diskriminovanou skupinou. Navzdory tomu, jaké je obecné přesvědčení či jaký obraz nám předkládají média. Rodiny jsou diskriminovány (či ohrožovány) obzvláště ve čtyřech oblastech:

Ekonomicky

Založit rodinu a vychovávat v ní děti je dnes luxusní záležitostí. Dovolit si ji může jen málokdo, tedy aniž by to pro něj znamenalo zásadní finanční zátěž a snížení životní úrovně. Daňové zákony zohledňují rodinu jen minimálně a to marginálním zvýhodněním částí zboží dětské spotřeby. Absolutně chybí plošné daňové zvýhodnění pracujících rodičů, osvobození veškerého dětského zboží od spotřební daně stejně jako služeb pro děti jako volnočasové a vzdělávací aktivity.

Mít rodinu je u nás stále ekonomická zátěž a finanční důvody patří mezi ty, pro které řada párů založení rodiny odkládá. Stát by měl dělat vše proto, aby rozhodování o založení rodiny a výchově dětí bylo prosto existenčních obav. Fungující a prosperující rodiny jsou základem a budoucností každého státu.

Společensky

Rodinný život dnes takřka ve sto procentech stojí proti životu pracovnímu. Lidé, ženy i muži, musejí volit mezi bohatým rodinným životem nebo rozvojem profesní kariéry. Veškerá opatření na podporu skloubení rodinného a pracovního života jsou u nás zatím v plenkách a v řadě případů se jedná o pouhé karikatury prorodinných opatření. Společenské uznání si zasluhují pouze profesní úspěchy, „rodinná kariéra“ zůstává skryta a často nedoceněna.

Jeden z největších zaměstnavatelů u nás, stát, je v prosazování prorodinných opatření na pracovišti, jako jsou dětské skupiny či flexibilní pracovní doba, ze všech nejvíce pozadu. A podmínky pro soukromé podniky s obtížemi schválil teprve nedávno. Přitom klíčem k bohatému rodinnému životu spolu s postupem po profesní dráze je nastavení takových pracovních a společenských podmínek, jaké to umožní. Dalším nezbytným krokem je opuštění přežitých otrokářských norem o osmihodinové pracovní době a přítomnosti na pracovišti.

Biologicky (zdravotně)

Většina lékařů vám dnes potvrdí, že mít dnes zdravé dítě či bezproblémový porod je pokaždé malý (nebo velký?) zázrak. Biologické podmínky pro reprodukci se zhoršují. Ať už je to zapříčiněno negativními vlivy, které na nás působí či životním stylem.

Společenská očekávání často vedou k odkládání těhotenství a založení rodiny do pozdější životní fáze, ve které někdy dochází ke zvýšení rizik s těhotenstvím spojených. Evidentní je častější výskyt neplodnosti a to také u mužů.

Psychologicky

Tradiční rodina a manželství jsou neustále znevažovány a vystavovány útokům současné společnosti. Ta proti nim staví život prost závazků a propaguje alternativní svazky lidí. Vstup do manželství je často považován za zbytný administrativní krok. Něco, co už není součástí života moderního člověka. Nezapadá do spirály žití naplno, naplňování snů, dosahování cílů, bytí svobodnými. Pro závažně mnoho lidí je toho manželství pravým opakem.

Listina základních práv a svobod ve svém 32. článku stanoví, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Ukazuje se však, že to nestačí. Rodina je základ státu, to se děti učí již v rodinné výchově na základních školách. Podle některých statistik chybí v České republice asi milion dětí, aby fungoval současný sociální a důchodový systém. Fungující rodiny, ve kterých jsou s láskou vychovávány děti, jsou řešením celé řady problémů, se kterými se náš stát potýká a do budoucna ještě potýkat bude. Jejich podpoře by proto stát měl věnovat mimořádné úsilí.