Na cestě ze současné politické krize musí být poražen nejprve sám Andrej Babiš. Ne jeho voliči, ne hnutí ANO, ale on osobně, jeho kult. Eso tentokrát drží v rukou ČSSD a jmenuje se Josef Bernard.
Strategie Andreje Babiše vůči soupeřům je čitelná a říká: „Vzdejte to, nemá to cenu.“ Jeho záměrem je, aby si všichni mysleli, že mu nemá cenu oponovat. A vychází mu to. Většina jeho konkurentů v parlamentu je bez dechu a jeho skalní nevoliči se sice párkrát do roka sjedou do Prahy, ale zaplní už spíš jen Instagram než Václavák. Na cestě ze současné politické krize musí být poražen nejprve sám Andrej Babiš. Ne jeho voliči, ne hnutí ANO, ale on osobně, jeho kult. Eso tentokrát drží v rukou ČSSD a jmenuje se Josef Bernard.
Poslední průzkum veřejného mínění přisoudil hnutí ANO 32 % procent. Všechny ostatní nechal daleko za ním, některé dokonce mimo sněmovnu. Průzkum probíhal od 3. do 25. listopadu, takže zahrnul i cestovatelský deník Babiše mladšího. A nic. Jeho podporovatelům stačilo jen několik procítěných výstupů na Nově, celostátní inzerce o tom, jak je líp a jeho procenta ještě vzrostla.
Ne, přátelé, žádné kauzy, žádná výhružná slova z Bruselu, žádné demonstrace, nic z toho názor jeho loajálních voličů nezmění. Jeho voliči mu fandí, přejí mu to, a je jim fakt jedno, jestli si přihnul z „nějakého eráru“, takových už totiž bylo, ale nikdo z nich nepřerostl vlastní stín a nestojí historii ani za zmínku.
Člověka, který jede jako lokomotiva, mluví čtyřmi jazyky, vybudoval impérium a doslova i obrazně krmí většinu republiky zastíníte opravdu jen těžko. Andreje Babiše a jeho kult lze porazit jenom jinou, lepší nabídkou. Většina našich politických lídrů (a je to trochu nespravedlivé, vím, protože to určitě neplatí o všech) za svůj život zvládla tak maximálně ovládnou krajskou buňku své strany, podvádět manželku/rozvést se, zázračně zbohatnout či nějaká kombinace zmíněného. Nikdo takový pochopitelně nedokáže být alternativou Babišovi.
Když jsem ve čtrnácti fasoval své první montérky, ani ve snu by mě nenapadlo, co mě v životě čeká. J. Bernard
Eso v tomto případě drží v rukou ČSSD a jmenuje se Josef Bernard. Plzeňský hejtman, který se od soustruhu dokázal vypracovat až na šéfa plzeňské Škodovky. Člověk, který své první montérky vyfasoval ve 14 letech a svou pílí je postupně vyměnil za ředitelský oblek, má opravdový vlastní silný příběh, díky kterému dokáže být protiváhou komunistickému chráněnci. Někdo takový může věrohodně mluvit o mzdách, důchodech, zdravotnictví, stejně jako o školství, ekonomice nebo zahraničních vztazích a (bývalým) voličům ČSSD ukázat, že tu je konečně někdo, kdo bude zastupovat jejich zájmy a kdo má šanci oslovit voliče i v jiných táborech.
Doma není nikdo prorokem, nedivil bych se, kdyby to na sjezdu ČSSD v březnu 2019 nevyšlo. Ale pokud s tím tady chtějí sociální demokraté trochu pohnout, doufám, že budou mít tu odvahu a dají Josefu Bernardovi šanci. Je to šance nejen pro ČSSD ale i pro Českou republiku.
Pozn:
Jsem členem KDU-ČSL a Mladých lidovců, ČSSD jsem nikdy nevolil a nemám to v plánu. Článek vyjadřuje můj osobní názor a nic za něj nemám. S Josefem Bernardem jsem se nikdy osobně nesetkal.
