Jak mi ukradli 15 tisíc a jak jsem byl u výslechu na kriminálce

Dobrý den pane Pláteníku, tady je nějaká ženská z Komerční banky, ráda bych se vás zeptala, zda jste byl v posledních dnech v Peru. Tuhle větu jsem slyšel jednu slunnou květnovou neděli. To, co následovalo po ní, mě dost vyděsilo. Přišel jsem o patnáct tisíc. Ačkoliv byla náprava sjednána takřka záhy, byl to nepříjemný zážitek, který dost otřásl moji důvěrou v bezhotovostní operace. Každopádně příběh skončil až po více než půl roce výslechem na kriminálce, včera.

Zaznamenali jsme u vás několik podezřelých plateb, proto jsme vám zablokovali kartu, pokračovala telefonistka. Pak jsem se dozvěděl, že mi někdo vybral přes kartu z účtu téměř patnáct tisíc v peruánských PENech. Prostě mi nějací dobráci oskimmovali kartu při výběru z bankomatu. Ihned jsem volal svému bankéři a měl jsem v hlavě jedinou myšlenku, dostat zpátky svoji výplatu. Vyplňoval jsem reklamaci pro banku a v duchu přemítal, jestli jsem nejednal nějak „rizikově“ – neměl PIN napsaný v profilu na Facebooku, neobjednával erotické pomůcky z ukrajinského sexshopu či neodpovídal na úsměvně průhledné dopisy o předplatném „please fill in your card details we will charge your card …. “. Nic z toho jsem nedělal, jednám zodpovědně, kartou platím jen v hospodě, v Tescu, na Slevomatu a na Amazonu.

Výslech

Všechny můžu uklidnit, že jsem svoje prachy dostal do třech týdnů zpátky. Byl jsem rád, to víte. Říkal jsem si, že ti zloději jsou sráčové, ale nevěřil jsem, že by je někdy někdo chytnul. O skimmování jsem slyšel, taky si vždycky při výběru z bankomatu zakrývám levačkou klávesnici. Nepřipouštěl jsem si ale, že by se to mohlo týkat mě. Stalo se.

Začátkem února mi volal kapitán JMÉNO z pražský kriminály, že prý jestli bych přišel ohledně toho k výslechu. No proč ne, že. A tak jsem se včera po škole vydal přes Václavák na služebnu.

Jakmile vstoupíte, za triko vám vleze divný pocit. Nelíbilo se mi tam. Nebál jsem se, ale to místo bylo fakt děsně hnusný. Nažloutlé zdi, omlácený 40+ let starý nábytek, oprýskané omítky. Hned u vstupu jsem se musel zapsat, dostal jsem visačku „návštěva s doprovodem“ a vyčkával příchodu příslušníka. Po chvilce přišel nevýrazný chlapík v džínové košili, manšestrákách a pletených ponožkách v pantoflích, kapitán. Uvedl mě do prostinké kanceláře, kde se mnou sepsal mou výpověď. A jak jsem se dozvěděl, ty uličníky chytili už v červnu, jsou to borci z východu, kde to prý je národní sport, a já jsem byl jedna ze stovek obětí.

To, co chci tímto blogem sdělit, shrnu do třech věcí:

1)      Když si vybíráte z bankomatu, zakrývejte číselník tak, aby nebylo vidět vůbec nic, PIN zadávejte jen po paměti. Skimmovací zařízení je maličké, není to žádná kamerka. Jen takové malé udělátko, které lze umístit na jakýkoliv záhyb bankomatu. Čili buďte vážně opatrný.

2)      Lidi, co se tímhle živí, jsou vážně profíci. Skimmovací zařízení si prý klidně objednáte na netu. Loupežníci získají váš PIN, ale také informace z vašeho magnetického proužku! Data pošlou na druhý konec planety a tam vyrobí padělek karty. Pak jenom někdo další chodí a vybírá. Bankomat, kde mi byl skimming proveden, se nachází v Dlouhé ulici, čili poblíž klubů, jako je ROXY, James Dean, Harleys a další. Když jsem tam vybíral, byl jsem určitě nalitej, protože jsem v jednom z nich asi kalil. To jsem řekl i kapitánovi, ten se smál, protože to mu prý řekli všichni vyslýchaní. No a proto si taky tenhle bankomat loupežníci vybrali! Jsou vychcaní! Dovedete si vůbec představit, kolik okradli cizinců, kteří na to přijdou až doma?

3)      Naši poldové jsou dobří! Často upadám do skepse z toho, že v našem státě nic nefunguje. Je to často pravda a některý věci, co dělají klucí nahoře, raději nevědět. Nicméně fakt, že kapitán v pletených ponožkách dokáže zabásnout bandu těhle grázlů, mě naplňuje pocitem, že tu máme dobrou policii. A také mi to jen potvrdilo, že nejde jen lamentovat nad vším, ale je třeba hledat ty dobré příklady a nechat se jimi inspirovat. A snažit se! A proto mě velmi mrzí, že tihle borci musí pracovat v zaplivaných služebnách na rozpadlých židlích, místo kancelářského nábytku mají plechové skříňky a chodí oblečení jak vagabondi, zatímco grázlové, které každodenně chytají, jezdí v drahých autech a nosí zlaté řetězy na krku.