Dnes to bude trochu z jiného soudku, podělím se o své zkušenosti z kuchyně. Patřím mezi mezi muže, kteří vaří rádi a poslední dobou jsem upgradoval dokonce k cukrařině. Mimo jiné mám rád italskou kuchyni, obzvlášť dezerty, takže když Emanuel předminulou neděli dělal mé oblíbené Profitterol, bylo jasné čím se zabavím následující vikend. Navíc na nedávné dovolené v Itálii sem na ně měl smůlu a nikde je neměli.
V sobotu po oběde jsem na webu zkontroloval recept, ještě jednou zkouknul video, zašel dokoupit potřebné suroviny a hurá na to. Příprava těsta se zdála být jednoduchá, rozpustit v teplé vodě máslo a vmíchat hladkou mouku. Množství jsem přísně doržel, k vánocům jsem dostal digitální váhu. Po chvíli míchaní skutečně vzniklo krásně hladké těsto, které se přesně podle Emanových (nechť mi prosím Emanuel odpustí, už jsem si ho tak nějak počeštil) instrukcí nelepilo na stěny. Protože jsem se bál, že vmíchaní ušlehaných vajec do ještě teplého těsta by mohlo udělat paseku, nechal jsem ho tedy nejdřív vychladnout na pokojovou teplotu. Eman má sice rád ruční práci, ale to jsem po chvíli vzdal, vznikla totiž cuckovitá hmota a zachránil to až šlehač. Úžasná věcička, díky Ježísku. Strojově umíchané hlaďoučké těstíčko vypadalo skoro jako v televizi, bylo sice mírně řidší, ale čert to vem, uvidíme co udělá v troubě. Plynovou troubu jsem předehřál na 180 (pořídil jsem si teploměr) přesně podle pokynů, na plech vykroužil šneky, kteří se sice ihned rozplácli, ale už bylo poždě těsto zahušťovat. Po 20 minutách jsem překvapeně zjislil, že placky se krásně nafoukly, otevřel dvířka a nechal je opět přesně dle instrukcí dojít. Nedošly, scvrkly se, tzv. spadly. Nevadí, trocha těsta zbyla, přidal jsem ještě mouku a vykroužil tentokrát opravdové vzorové šneky. Přidal jsem ještě 10 minutek, a po půl hodince byly koule na světe. Dmul jsem se pýchou skoro jako ty koule a začal se připravovat na krok 2 – krém. Zahřát mléko s citronovou kůrou ( no jo, ale na kolik?) vmíchat ušlehané žloutky s cukrem a zahustit moukou přece není nic těžkýho. Krém ale ne a ne houstnout jako v televizi, takže jsem přidával mouku…..a bylo to hnusný, chutnalo to po mouce, a vůbec to nezhoustlo, ani v lednici. Na sobotu toho bylo už dost, takže jsem pokračoval v neděli. Sobotní krém vyhodil a zkusil to znovu, chytřejší a zkušenější (chytřejší díky kuchařce). Do krému jsem dal pro jistotu o žloutek víc, použil raději škrobovou moučku a přidal ješte vanilkový cukr(vlastní nápad) na chuť. Krém sice tentokrát zhoustl, ale na dně se udělala škrobová sedlina. Opět situaci zachránil miláček šlehač. Krém jsem rozšlehal doslova do krémova a chuť díky vanilkovému cukru úžasná. No jo, ale kuliček bylo jen 5 a krému půl litru. Zkušeně jsem zadělal další várku, tentokrát si ohlídal hustotu, vyhřál troubu, a tentokrát vypnul po 25 minutách…..chyba, zase spadly. Dalších 12 kousků na vyhození. Druhá várka 7 ks se tentokrát povedla – 30 minut a byly do zlatova. Paráda, některý koule dokonce zespoda praskly a vznikly otvory jako dělané na plnění krémem. Naplnit koule vychlazeným krémem už byla brnkačka, když pominu ten bordel na zemi, protože při plnění cukřářského pytlíku mi nedošlo, že to spodem poteče. Ale i to jsem překonal, a kuličky zdárně napral, co se do nich vešlo. Poslední krok – čokoládová poleva. Opět jsem přesně odvážil a odměřil všechny suroviny. Mlíka a smetany dal pro jistotu míň, ať je to hustší, zahřál, rozpustil máslo, vmíchal kakao, cukr a rozpustil hořkou čokoládu, přesně podle Emanovy rady, čím víc procent kakaa, tím lepší poleva bude. Použil jsem 60% a…..bylo to hořký jak sviňa. Doladil jsem to cukrem, nechal zchladnout, koule obalil, polil a šoupnul do lednice. Odpoledne se chýlilo ke večeru, Eman už vařil další dobroty a já vyčerpaně odnesl zkušební vzorky k rodičům výměnou za večeři na jejíž uvaření už mi nezbyly síly.
Výsledek stál ale za to, byly výborný. Vyšly sice draho jako v luxusní restauraci, v lednici mi schne asi půl litru bílků, ale ta božská chuť , pochvala nejdřív od rodičů, a pak následně obdiv kolegyň v pondělí v práci za to stály a já už se těším na další cukrářské pokusy. Samozřejmě nejen já.
