Zrůda z Francie

Název jsem zvolil úmyslně. Není totiž jasno že se jedna o Francouze a je více než jasno, že se nejedná o člověka. Nemohu jej označit ani za zvíře, protože si to zvířata nezaslouží

Jen bytost bez jakéhokoliv pocitu lidství může provést něco takového. Chladnokrevně přistoupit k oběti, přiložit pistoli ke spánku a stisknout spoušť. Je li oběť navíc dítě, slova nestačí.

Jsou otázky. Proč? Jaký to mělo smysl? Bude pokračování, a kdo bude další oběť. Jsou otázky, kdo je vlastně pachatel. Islámský fanatik nebo neonacista? Těžko říct jestli někdy budeme znát plnou odpověď. Jedno ale všichni víme už v tuto chvíli. V Toulouse vraždila nenávist. Neschopnost pochopit, že problémy nelze řešit zabíjením nevinných. Ty děti se možná mohli stát v budoucnosti křesťany, nebo budhisty nebo dokonce i muslimy. Mohly zvolit svou víru, jakoukoliv. Namísto toho přišel kdosi a stiskl spoušť. Možná měl pak pocit dobře vykonané práce. Možná takovéto pocity zažívají i jeho přívrženci, kterých je určitě v tuto chvíli taky dost. Ne, slova nestačí. Chtěl jsem se vypsat ze smutku a bezmoci. Ne ze zloby ale z hlubokého smutku nad zbytečností. Nejde to. Necítím úlevu.