Znám jednu dívku, ta má dukáty...

Jo, dukáty, to je oč tu běží. Alespoň na idnes je to velice ceněná a tvrdá měna. Vlastně jsem dosud nevěděl, k čemu celý ten tyátr s dukáty je. Až mne poučila sladká Gwendolyn a tak vím, že za mi za ně můžete nejen spílat a já vám, ale můžete je směnit za velice hodnotné dary.

A tak, protože jsem daruchtivý a protože nějaký ten dukátek jsem už nastřádal, nahlédl jsem na seznam dárků.

Kniha pana kolegy Olšera..35000 dukátů, sakra řekl jsem si, to musí být vzácnost. Ostatně, asi proto jsem reklamu na ní donedávna viděl všude, kam jsem klikl. Další dárky... no to jsou ceny jako na 5. avenue v New Yorku a tak jsem zjistil, že se svými necelými 10000 dukátky dosáhnu maximálně tak na plakát Lucie Vondráčnové. Nu což, Lucka je kusanec, k zahození by nebyla, ale plakát? Co s plakátem. Plakát vás nepohladí, nezapěje hlasem líbezným, usměv je pořád stejný...tolik peněz za kus papíru? Ani omylem.

Poučen, že za své dukáty ničeho cenného nekoupím, dopadl jsem tvrdě na matičku zem. Holt ekonomika nepřeje nám chtivým. Ale zase na druhou stranu si můžeme popovídat.

Tak vám všem přeju krásné a příjemné jarní svátky velikonoční.