Zlatý úsvit, doprovází multikulturalni temný soumrak

Jak už je zvykem, bez nějakého většího zájmu prošla minulý týden zpráva o řádění příznivců a členů řeckého politického uskupení Zlatý úsvit. Jejích terčem se stala komunita přistěhovalců, což samozřejmě spustilo téměř okamžitý povyk multikulti sirén a upozorňování na porušování lidských práv.

Co se vlastně stalo? Pro ty co nečetly tak ve zkrátce. Členové zlatého úsvitu se převlekli za policisty a vyrazili do ulic "sjednat pořádek", podle svých představ. Zaměřili se na obchody přistěhovalců a ty, kteří neměli doklady v pořádku nemilosrdně zmlátili a jejích krámky zdemolovali. Logicky touto akcí rozzuřili veřejnost a hlavně policii, za kterou se převlékali a jejiž jménem svévolně vystupovali. Barbarská akce, primitivnůch populistů, která ovšem má své pozadí a kterou mohou následovat další, mnohem brutálnější útoky.

Řecko momentálně prožívá období těžkých problémů. Jako ostatní země v regionu, ale snad ještě mnohem silněji doplácí na centralizovanou politiku EU a jeho problémy ještě znásobuje příslovečná, řekněme lenost, obyvatel. Ona to vlastně lenost není, ovšem po celá desetiletí měli Řekové, Italové a další zavedený způsob života a vždy vše fungovalo ku spokojenosti. Celosvětová krize ovšem spustila mechanismus, který vyžaduje aktivitu, na kterou tyto národy moc zvyklé nejsou a protože se jedná současně i o velice hrdé národy, tak nepříliš spokojeně kvitují i nabízenou pomoc z EU. Ostatně, i amatér si uvědomí, že žádná taková pomoc se neposkytuje jen pro krásu řeckých památek a žen.

A aby toho nebylo málo, konflikty v některých afrických zemích, spustily lavinu přistěhovalců a tato vlna směřovala i do Řecka. Jenže znáte to, kde nic není ani smrt nebere. Řecko nemá peníze pro své vlastní obyvatele a teď ještě musí čelit přistěhovalcům, kteří navíc neumí jazyk, neumí vlastně skoro vůbec nic a jen tak se potulují ulicemi, nebo zabírají prostranství univerzity, jak tomu bylo v nedávné minulosti a nemám pocit že zrovna tento problém už byl jakkoliv vyřešen. Obyvatelstvo je nespokojeno a tak není divu, že se chytají příležitosti různé skupiny, kterým nejde o řešení ale o získání politických bodů. Jednou z nich, vůdčí skupinou je zlatý úsvit, strana, která vznikla v roce 1993 a do současnosti vlastně jen tak přežívala. Ovšem krize jí vynesla na povrch a tato strana má hodně velkou popularitu. Když se ptáme proč, musíme si uvědomit, že Řecko má s fašistickým režimem své zkušenosti a stále ještě žijí pamětníci režimu z let 1967- 1974. Mnoho lidí na tyto časy vzpomíná jako na dobu prosperity, bez komunistů a levice, což je ovšem dáno samozřejmě krátkou pamětí, protože titéž lidé zapomínají na mučení a omezování svobod. Ale tomu je tak všude, kde zavládne krize a lidé se snaží najít snadná řešení.

Současná evropská politika, která podporuje přistěhovalectví z Afriky a Asie napomáhá konfliktům a tato politická linie je přímo zodpovědná za akce podobné té kterou předvedl zlatý úsvit. Čím dále větší počet cizinců, které je možno vidět v ulicích, bude evokovat v občanech pocit, že tito lidé kradou jejích práci, jejích sociální jistoty a jejích bezpečí. Budou mít stále větší strach a obavy, celkem oprávněně, protože koneckonců, co uvídí. Ulice zaplněné lidmi, kteří zde nemají domov, kteří neumí jazyk, často jsou agresivní a hlavně, nejsou součástí evropské kulturní tradice.  Pokud se otevřou stavidla imigrace, pak města takovými lidmi budou zaplněná, protože opakuji a je nutné pořád opakovat. Práce není dostatek ani pro domorodé obyvatelstvo. Pro vzdělané a školené pravovníky, kde tedy najíz uplatnění pro ty, kteří neznají řeč, nemají základní hygienické návyky a ve skutečnosti nemají ponětí kde se ocitli? Takže ulice evropských velkoměst se stanou pro občany hrozbou a velkým nebezpečím.

A protože neštěstí málokdy chodí samo, pak aby toho nebylo málo, budou růst a množit se strany jako je Zlatý úsvit a hlásat svá laciná hesla, která nepomohou a nemohou pomoci. A zoufalí lidé budou naslouchat, protože nikdo jiný jím neřekne to co chtějí slyšet. Nedá jim naději.

Stále je ještě naděje. Malá ale je. Tlačit na politiky aby nepřistoupili na nereálné požadavky jakýchsi kvot pro uprchlíky. Evropa musí nalézt sílu říct ne, dalšímu přílivu utečenců a oni sami musí najít sílu udělat si pořádek ve svých domovinách. Jsou to jejích země odkud přicházejí. Tam musí hledat budoucnost. Mnoho  z nich si myslí, že přijedou do Evropy a vybudují zde novou Syrii, Lybii, Libanon nebo Mali. Ale to se nesmí stát. A povinnost Evropanů, ve svém zájmu ale i v zájmu těch uprchlíků je tuto situaci řešit rázně a kategoricky.

Víte, celá situace mi připomíná starý český film Ducháček to zařídí. Advokát Faulkner tam tak dlouho pomáhal rodině z Rispaldiců, přez všechna varování Ducháčka, že se sám téměř zničil. Dělal to z lásky ke krásné Julii, která jeho lásku nesměla opětovat protože byl z nižšího společenského řádu.

No a Evropa je v podobné situaci. Sama už nemá skoro nic a přesto chce anebo je nucena pomáhat, a to i tehdy, když ti, kterým pomáhá, nad ní ohrnují nos. I nad tím je třeba se zamyslet.