Každý skutek musí být odměněn. Tímto heslem se asi řídí předseda senátu Krajského soudu v Hradcí Králové, JuDr. Miroslav Mjartan. Rozhodl se tedy odměnit autora tohoto činu, Miroslava Š, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 3.5 roku. Pozor, všimněte si tečky mezi čísly. Nikoliv 35 roku ale 3.5 roku. Pro přesnost ještě slovy, tři a půl roku. A samozřejmě se sluší uvést věk oběti. Čtyři roky.
Tuto informaci jsem zahlédl na idnes ale nějak jsem jí původně nevěnoval pozornost až později, mne známá na facebooku upozornila a tak jsem si článek přečetl celý.
Co se týče justice v ČR jsem už za ta léta zvyklý na ledacos. Jenže tento případ je opravdu vyjímečný. Mimo jiné i tím, že sazba pro tento čin je minimálně 5 let a rozmezí je 5 až 12 let. Dalším faktorem je plné doznání zločincovo, které ovšem, nemůže být vnímáno jako polehčující okolnost. On sám přiznává že:
"Sedla si ke mně na klín, pošťuchovali jsme se vzájemně a ruka mi zajela tam, kam nemá," přiznal se tehdy k tomu, že dívku na společné chodbě domu osahával a pokusil se ji znásilnit. Nechal toho až poté, co holčička zakřičela, uhodila ho a utekla. Podruhé už čin srovnatelný se souloží dokonal.
Tady není žádný prostor na polehčující okolnost. Pachatel ví o svém problému, uvědomuje si jej a přestože mezi jeho jednáním uběhla určitá časová linie, kdy byl střízlivý, neudělal nic aby se napříště tomu vyhnul, dokonce svůj čin příště dokonal. To je jednoduchá rovnice, která každého uvažujícího soudce dovede k rozsudku 12 let natvrdo v nejtěžší skupině.
Ne tak ovšem soudce Mjartan. Ten, snad kvůli stejnému křestnímu jménu, byl k pachateli více než shovívaný. Ovšem možná je za tím něco jiného. Možná nám může napovědět následující odkaz:
V roce 1988 soudce Mjartan odsoudil člověka na 2.5 roku že se nelichotivě vyjádřil o Husákovi a Stalinovi. Tento člověk dostal jen o rok méně, nežli zrůda, která zneužila čtyřleté dítě.
Zbývá jedina naděje. Žalobce se odvolal a tak doufejme, že případ bude posuzovat někdo, kdo nenosí hlavu na krku jen proto, aby mu do něj nenapršelo. V opačném případě totiž můžeme doufat už jen na vězeňskou spravedlnost, kdy spoluvězni dokonají to, co soudce Mjartan neudělal, přestože za svou práci bere dosti zajímavou mzdu.
Ona dívka ovšem si ponese trauma po celý život. A směšná částka 250 tisíc, kterou jí sudí milostivě přiřknul, jí rozhodně nepomůže se s tím, co prožila vyrovnat. Soudci to ale může být jedno. Je nepostižitelný a nějakou tu kritiku z veřejnosti určitě snese. Dá si večer k televizi dobré víno, nohy na stůl a řekne manželce " mámo, to jsem si dnes zase zasoudil"
Tak jo pane soudce. Mám pro vás písničku. Určitě vám udělá radost.
