Každý den se můžeme setkat se zlem, které představuje nekontrolovatelné šíření islámismu v Evropě. Jeho myšlenky se, díky lhostejnosti a částečně i naivitě a hlouposti, stále silněji uchycují i v České republice. Jedním z příkladů, může být aféra kolem blogera, pana Konvičky, která došla tak daleko, že i samotné vedení university, kde je pan Konvička zaměstnán, považovalo za nezbytné přidat komentář.
Vše podstatné o vývoji tohoto konfliktu najdete v tomto blogu. Pan Martin Konvička je ovšem jen jednou stranou mince. Je člověkem, který upozorňuje na hrozící nebezpečí a je za to vláčen a urážen a dehonestován.
Je to zvláštní situace, ve které se dnešní svět ocitl. Když jsem přemýšlel o tomto svém blogu, vzpoměl jsem si na skladbu Czeslawa Niemena " Dziwny jest ten swiat." Ano je velice divný a nepochopitelný. Do naších domovů se dobývají nepřátelé a násilníci a my, namísto abychom se bránili, otevíráme jím dveře, máváme na ně a vítáme je. Naší předkové, kteří před staletími hrdinně bojovali proti nájezdům a Evropu ubránili se musí v hrobě obracet.
Z našeho vnímání se vytratilo národnostní cítění, hrdost na odkazy předků na historii kontinentu. Namísto toho se učíme naslouchat vřískotu z minaretů, zvykáme si na neustálou přítomnost zahalených a zakuklených individuí, kterým koukají jen oči, ve kterých se mnohdy zračí nenávist. Ulice a čtvrti rozličných evropských měst jsou rozděleny na zony, kde nevstoupí ani těžce ozbrojený policista. Několikrát jsem zde citoval Malmö, kde se situace zhoršuje den ode dne a prakticky je tomu tak v celém Švédsku. Znásilnění, napadaní a útoky na nemuslimské obyvatelstvo na NEMUSLIMSKÉM kontinentu, se stalo naší každodenní realitou. Takovou realitou, o které sdělovací prostředky mnoho nepíší a nemluví, přestože jinak, je vražda, násilí a znásilnění velmi vítanou komoditou v mediálním světě. Ovšem pouze pokud pachatel není spojen s Islámem.
Ti hrdinové, kteří v roce 1683 u Vidně bojovali o život Evropské civilizace, proti Otomanské říši to měli asi o hodně jednodušší nežli to máme dnes my. Tehdy se jasně vědělo kdo je nepřítel. Jenže dnes, dnes máme nepřátele přímo v našem týlu. Různé pseudohumanitní spolky a rádoby lidumilové se snaží přesvědčit nás všechny, že vše je v pořádku. Že rozpínavost Islámu nás může obohatit. Dokonce se pokoušejí přesvědčit nás, že lpění na zásadach národnosti není správné a že je rasistické a xenofobní. A přestože se to jeví jako nesmysl, tato barbarská tvrzení mají velkou podporu u politických představitelů napříč kontinentem.
Je to zvláštní svět a zvláštní doba, ve které žijeme. Evropané vybudovali společný dům, na který si teď dělají nárok ti, kteří k jeho stavbě nepřispěli ani jednou lžíci malty. Domáhají se vstupu, pobytu a rozmachu svých zvyklostí v nejcennějších a nejhonosnějších patrech tohoto domu. A ke smůle právoplatných vlastníků tohoto domu, je jím to umožňováno těmi, kteří jsou pouhými správci a kteří by tedy měli jednat v zájmu právoplatných obyvatel. Opak je ale pravdou.
Evopa a její obyvatelé mají jedinou šanci. Ozvat se, ale hodně nahlas a říct jasně, kdo je zde doma a kdo bude tím, co má určovat pravidla. Žádné právo Sharia. Evropa má a musí mít jediné právo, jediný zákon a tím jsou zákony evropských zemí, nezávislé na přání zarostlých muftích a náboženských vůdců. Kdo to není schopen, nebo ochoten pochopit, má dveře otevřeny a nikdo jej nebude držet aby zůstal. Je načase zpřísnit imigrační politiku. Je samozřejmě správné podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují a jsou ve skutečné nouzi a ohrožení života. Ale není možné přípustit stěhování celých národů. Kam to vede, můžeme vidět v Israeli současnosti. Tento židovský stát si za cíl své cesty vybrali obyvatelé Sudánu, Eritreje, Syrie a dalších zemí, ovšem obyvatelé, kteří neuzávají Israel a jeho právo na existenci. Jejích jedinou snahou je těžit z blahobytu, který zde očekávají. A nyní, když se Israel brání této vlně, je označován za rasistickou zemi. Co by se ale stalo, kdyby úřady nechaly dveře naplno otevřeny? Za pár měsíců by nebyl Israel, nebyl by židovský stát. To ovšem nikoho nezajímá, stejně tak, jako se přehlíží, se podobný osud může za pár let potkat i Evropu. Nejčastější chlapecké jméno ve Velké Británii je Mohammed. Kdy tomu bude podobně v Německu, Francii a dalších zemích?
