V USA budou volby za necelý měsíc, v Česku se pomalu rozjíždí předvolební kampaň. Na rozdíl od USA, české novináře zajímají namísto věcí důležitých pro budoucnost republiky, spíše záležitosti bulvární. Například, zda kandidát či kandidátka plánuje udělit státní vyznamenání skupině kolem bratrů Mašínů. Respektive poslednímu žijícímu členu, Josefu Mašínovi.
Z jakéhosi zvláštního důvodu, je to pro novináře a ty, kteří kladou otázky, velice důležité téma. Málokdy se objeví dotaz na představu fungování země pod kandidátovým vedením, zřídka jsou požadována jasná politická stanoviska. Ale téměř v každém rozhovoru je položen dotaz na názor k vyznamenání skupiny.
Je to o to pozoruhodnější, když už dávno jak Milan Paumer, tak i Ctirad Mašín a v neposlední řadě i Josef Mašín jasně řekli, že nic z toho co udělali nedělali pro ocenění a už vůbec ne pro nějaké medajle z rukou toho, či onoho presidenta. Své akce dělali, podle svých slov z vlastního přesvědčení a pro pocit nutnosti vyrvat zemi ze spáru bolševických teroristů.
Přestože jsou tyto informace a nechuť k oceněním dostatečně známy, přesto je toto i nadále jedním z předních dotazů na presidentské kandidáty a novináři o odpovědi podrobně referují. Nu, asi je to systém práce žurnalistů. Horší ale je, když si takovýto žurnalista ani nezjistí potřebné údaje a ve svém článku uvede naprosto nepravdivé informace. Tak jako se to povedlo autorovi tohoto článku.
V posledním odstavci uvádí, že bratři Mašínové na svém útěku do zahraničí....ale víte co, přečtěte si to sami. Mně se ekluje to jen opisovat. Pana autora jsem ve vší slušnosti upozornil na omyl, ovšem reakce byla taková, že jsem byl z neznalosti obviněn já.
Tak tedy, K útěku došlo v říjnu 1952 a během něj, bylo zabito " pouze" několik příslušníků německé policie. Pro informaci, proti skupině bratří Mašínů, bylo nasazeno 30 000 po zuby ozbrojených vojáků a policistů. Během přestřelky došlo k zastřelení několika z nich, přičemž ale dodnes není zcela jasné, kolik těchto obětí padlo střelou z vlastních řad. V každém případě se ale jednalo o ozbrojený boj, podle všech pravidel boje, kdy malá skupinka bojuje proti nekolikatisícové přesile a je nutno dodat, že tento boj nakonec vyhraje.
Autor zmíněného článku ovšem splácal dohromady možné i nemožné. Pritom jím zmíněný strážmistr z Čelákovic, byl zabit více nežli rok dříve.
Možná se to někomu zdá jako nepodstatná informace, nicméně útěk celé skupiny byl bezesporu hrdinským činem, stejně jako řada akcí, které mu předcházely. Ti mrtví civilisté jsou rozporuplnou událostí, kterou dnes neumí a ani v blízké budoucnosti asi nebude umět nikdo správně ohodnotit. Minimálně zabití a podřezání bezmocného policisty jistě vyvolává pochybnosti o smyslu a oprávněnosti takovéhoto kroku.
Je každopádně velkým prohřeškem a známkou neznalosti reality, směšovat tyto akce v jednu. Útěk skupiny byl samostatným hrdinským činem a považuje li kdokoliv za nutné se kandidátů na presidenta ptát na postup v otázce případného vyznamenání, rozhodně by se měl vyvarovat dodatků o tom co se ve skutečnosti událo ještě předtím.
Dovolte mi ještě pár slov k samotným kandidátům a celému tomu kolotoči kolem první přímé volby presidenta. Jak jsem zmínil, jsem opravdu velice nemile překvapen, jak málo jsou kandidátům kladeny přímé politické otázky. Jsem si jistý že otázka případných milostí či amnestie či otázka vyznamenání toho či onoho, nejsou tím nedůležitějším, co by měl případný kandidát zodpovědět. Přestože už veřejnost má představu s kým má tu čest, každý kandidát by se měl jasně vymezit, jestli jeho smýšlení je vpravo, vlevo nebo mezi. Měl by jasně formulovat, jak hodlá postupovat v případě možných vládních krizí. Měl by dát najevo, jestli hodlá tolerovat rošády, jaké známe z poslední doby anebo bude postupovat rázně a nekompromisně k pozitivnímu chodu země. Jsou mezi kandidáty, či možnými kandidáty tací, u kterých člověk neví co a jak si myslet. Například pan Okamura, který snad ještě kandidatůru oficiálně nepotvrdil, ale přesto se o něm spekuluje velice hlasitě. Dále speciálně u pana Zemana by bylo třeba na některých odpovědích trvat, protože z minulosti víme, že tento politik má dojem že se ze všeho vybonmotuje.
No a pan Fischer, nejžhavělší kandidát, to je opravdu veliká neznámá a přesně u něj jsem zaregistroval přimo mistrovský um , vyhýbat se jasným odpovědím.
Každopádně jsem na výsledek hodně zvědavý...
