Spokojenost, nejlepší cesta do záhuby

To je stará pravda, nikoliv moje moudro. Zdaleka nejhorší druh spokojenosti je ovšem ta, která je spojena s letargií. Takové hlášky jako, já mám vše a nic více nepotřebuju... Vždyť co já sám zmůžu..a podobně. To je každodenní realita České republiky, 23 let po revoluci, která měla být cestičkou ke štěstí.

Ekonomie je potvora a ekonomika je její mrcha dcera. Současný svět, neskutečně propletený různými nitkami nutí slabší a menší země, aby se potýkaly s ekonomickou nestabilitou. Vyrovnaný rozpočet je sen i těch takzvaně silných, pro ty nestabilnější je ovšem nedostižnou, vzdálenou jiskřičkou. Proto se různé země odhodlávají k rozpočtovým šktům, které logicky zasahují i občany. Taková je doba. Ovšem jsou jisté hranice, které se překročit nesmí a ti kteří tak učiní, vystavují se riziku sociálních bouří.

Nemocní, postižení, děti a samozřejmě i staří lidé by měli být uchráněni jakýchkoliv bouří, speciálně těch, které je vystavují riziku strádání. V České republice jsme svědky situací, kdy postižení lidé, mnohdy děti, nemají nárok na pomůcky, které k žívotu potřebují. Jsou odkázáni na charitu, která ovšem taky nemá nekonečné možnosti. Jsme svědky, že staří lidé, kteří svůj život věnovali práci, dnes žijí na pokraji chudoby a jsou nucení stěhovat se do bytů nižších kategorií, protože ten, kde žili po desetiletí finančně neutáhnou. Vyjímkou nejsou názory, asociálních hlupáků, že když oni mohou v důchodu pracovat a mají na pivo, mohou i ostatní. Jeden takový zahýkal i pod mým včerejším blogem.

Přitom princip je naprosto jednoduchý. Člověk pracuje, vydělává ale hlavně platí daně a další poplatky. Není jích málo a nejsou to zanedbatelné částky. Stát od svého občana inkasuje a občan má tedy právo očekávat, že v okamžiku, kdy jeho aktivní léta skončí, stát mu vrátí to, co do něj investoval. Ano, daně nejsou a nemohou být ničím jiným nežli investicí. Byť nedobrovolnou.

Pokud se ovšem stát zdráhá dostát svým povinnostem, pak má občan právo se ptát, proč platil. Kapitalismus, ať už si pod tímto slovem představujeme cokoliv, není to, že stát bude od občana brát. Tuhle pitomost nám vnucovali komunisti ve škole. Podstata kapitalistického systému je, že peníze které investuji, se mi jakýmsi způsobem vrátí. Důchody, podpora v nemohoucnosti, nezaměstnanosti či formou sociálních dávek.

Poslední výmysly Kalouskova ministerstva svědčí o tom, že česká vláda není vládou kapitalistickou, neni dokonce ani vládou pravicovou ani vládou středu. Je to vláda těch, kteří se snaží především chránit zájmy svých chráněnců z různých firem a společností, jejíchž činnost veřejnost nemá nejmenší šanci prohlédnout.

Vládní zakázky, neprůhledné jako sněhová bouře za polárním kruhem, propletenec osobních zájmů, korupce, manželky a sourozenci v dozorčích radách, to je hlavní zájem politiků současné České republiky. Občan, ten je až na tom nejposlednějším místě.

Občan by se ovšem měl ptát, proč klesá výkonnost země. Proč je koruna nadhodnocena. Chápu že někoho těší, že může nakoupit za hranicemi levněji. Jenže je nutné se zamyslet.. Nadhodnocená koruna znemožňuje prodejnost českého zboží. Znevýhodňuje to české obchodníky. Kdo má na tomto stavu zájem?

Seznam otázek, které by měli občané položit svým zástupcům je obsáhlý. Hlavně by se ale měli ptát, co jste pro nás udělali? Kde jsou výsledky vaší práce, za kterou jste dobře zaplaceni.

Občas mi někdo nadává a říká že mám držet hubu když jsem emigrant. Nedávno jsem dokonce na youtube viděl video, kde jakýsi Zitko říká že my emigranti jsme povl.

Ano, mohl bych si sednout na krásně bílý písek na pláži. Nechat se ovívat vánkem a dívat se jak vlny narážejí na břeh. Mohl bych si nalít skleničku koňaku a smát se jak se trápí tam někde za obzorem a jak mně je tady dobře. Jenže..

To že mám ve skříni americký pas neznamená pro mne že je mi lhostejné co se děje v zemi, kde jsem vyrůstal. Kde jsem poprve políbil holku, kde jsem měl první sex, kde jsem dostal prvně do zubů a kde jsem prvně někomu do zubů dal. Ať jsem byl kdekoliv ve světě, vždy mne zajímalo, co se děje v zemičce mezi Německem a Polskem. Proto mi nebude nějaký Zitko, kterého ani neznám a jemu podobní říkat že jsem povl. On je tím povlem a všichni ti, kteří vás, své spoluobčany dostali do současné situace jsou tím povlem.

Já osobně věřím že příjde doba, kdy Česká republika nebude zdrojem shovívavých úsměvů či dotazů kde to je. Věřím že český lev se vytočí a zařve tak silně až ti, kteří dnes si myslí že jsou pány, strachy utečou.

Chce to jen maličkost. Abyste to chtěli i vy.