Šmarjápanno, kdy už necháte Havla spát?

Smrt prvního presidenta České republiky zastihla společnost nepřipravenu. Paradoxně, protože jeho zdravotní stav byl povšechně dosti známou záležitostí. Proto i věk, kterého se dožil, je i díky životosprávě nadstandartní.

Smrt Václava Havla zasáhla asi každého. I mne, samozřejmě. Nicméně co se strhlo poté, to překračuje hranice chápání tvora, říkajícího si Homo Sapiens. Státní smutek...dobrá. Státní pohřeb...dobrá. Nekonečné relace, několikahodinové dokumenty, nikdy nekončící články v novinách? Ehhm...nu dobrá, dobrá.

Přejmenování letiště? Zajímavý nápad. Byla to význačná osobnost a proč tedy ne. Knihovna s jeho jménem? Moment...něco tu nesedí. Není těch poct už nějak moc? Stál by o to vůbec, Václav Havel? Toť otázka. Nejnověji se objevil návrh, vytvořit jakousi bankovku na Havlovu počest a to už je i na mne trochu silný tabák. Prosím Vás, nechcete jít už s těmi návrhy do hájíčku zeleného? Kam to až povede? Nevím, ale mám pocit, že brzo někoho napadne změnit název republiky. Například, Českohavlovská republika. Nebo Česká- Havlová republika. Či snad vypustit úplně slovo Česká a přejmenovat se na Havlovo.

Blázinec na pokračování.

Ale vážně. Smrt Václava Havla byla smutnou ale přirozenou součástí života. Neobyčejného života, za kterým udělala jednou provždy tečku. Udělejme jí i my a přestaňme vymýšlet stále nové a nové, nesmyslné názvy a změny názvu. Myslím si, že tak Václava Havla uctíme nejlépe.