Pro muže je nejhorší když nemůže. Horší je jen když může, ale nemůže. To se pak často zamýšlíme nad nespravedlivosti osudu.
Ráno Vás probudí speciální napětí. Jsou tři po půlnoci ale vaše druhé, lepší já se rozhodlo že je to pro něj ten nejlepší okamžik k radovánkám. Co okamžik. Deset minut, patnáct...hodina a ten protiva né a né ulehnout. Spánek v nedohlednu a k tomu ještě protivný tlak, svědčící o tom že by bylo vhodné navštívit toaletu. No jo, toalety na stropě ještě nevymysleli. Takže studená sprcha. Ve čtyři ráno. A velice opatrná cesta do koupelny, protože předsunutá jednotka je na nárazy velice citlivá.
Výše popsané se týká nás rozvedených a dočasně osamělých, jenže ani ti šťastlivci, kterým po boku spokojeně oddychuje nějaká ta roztomilost nejsou v na tom o moc lépe. Představte si, že ji probudíte ve tři ráno se slovy že máte stání. Tak vás něčím bací do hlavy. Ženy v tomto směru bývají velice kruté. Ojojoj. No a tak, opět sprcha. Studená. Ovšem tekoucí voda ženu zaručeně probudí. Ve chvíli kdy si pouštíte chladný proud na vašeho povstalce, otevřou se dveře. Podívá se na vás, pak směrem dolů, zívne a prohlásí že buďto jste se zbláznil anebo jste vadný. Případně ji napadne, že vám nestačí, protože kdoví co tam probíhalo než vešla.
Ach jo. Život je pro nás muže těžký. A někdy nespravedlivý....
Tento článek vznikl jako pozornost těm, kteří mne označují za židovského nacionalistu a vyčítají mi, že nepíšu o ničem jiném nežli o Židech.
