Předně chci napsat, že je mi upřímně líto, že člověk zraněný kuší na Karvinsku zemřel. Je třeba jasně říct, že na vině není pouze střelec a to ani v případě, že mu bude prokázána nepřiměřená obrana. Na vině jsou především zákonodárci, kteří svým nesmyslně hloupým postojem k právu jedince, bránit se ohrožení, vyvolávají ve zlodějích pocit, že se jím nemůže nic stát.
Událost, kdy došlo ke zranění člověka kuší, se stala středem zájmu společnosti. Masově se spekuluje jak to vlastně bylo. O víkendu vyšel zde na idnes článek pana Bangy, který vedl rozhovor z jedním z příbuzných zraněného. Tento článek vyvolal bouři a velmi ostré, místy až hysterické a nepatřičné reakce. To nejhorší ovšem panu Bangovi provedli jeho spolupracovníci, konkrétně editor, který, čert ví proč, smazal část odpovědi.
Pár hodin po článku pana Bangy dostal prostor i advokát střelce a tak se zdalo, že je vše v pořádku. Mediálně snad ano ale co se týče spravedlnosti, tam je velká propast, kterou bude nutno brzo přehradit, protože v opačném případě dojde k mnoha tragédiím. Mám na mysli znění zákona o přiměřené obraně. Řekněte si pro sebe několikrát za sebou ten název: Přiměřená obrana. Slyšíte jaký je to nesmysl? Logicky. Obrana je obrana. Pokud se bráním, pak přece nemohu myslet na to, jestli se bráním přiměřeně. Ovšem naše soudy, předvádějí jak lze pitomost udělat ještě větší pitomosti a tak platí jakýsi mustr, podle kterého, jde li na vás někdo holýma rukama, můžete se bránit holýma rukama. Má li někdo nůž, můžete použít nůž. Pochopitelně, existují soudci, kteří vědí že hlavu nemají jen proto, aby jím nenapršelo do krku a tak soudí podle okolností ale přeci jen, ta hloupost, kterou mají v zákonech a jen tak nevymizí. Jen si představte křehkou dívku, jdoucí z práce parkem, když tu ji přepadne monstrum, 150 kilo, 2 metry a navíc mu smrdí z huby. No jo, ona má sice v kabelce nožík. Jenže musí v tomto kritickém okamžiku přemýšlet, jestli smrad z huby je dostatečný důvod k použití. Jak to asi dopadne?
Jsem zastáncem naprostého práva jedince bránit se tak, jak uzná v okamžiku ohrožení za vhodné. To znamená a teď se budu opakovat: Vleze li mi kdokoliv do bytu nebo do domu, okamžitě jej zneškodním čímkoliv co mám po ruce. Už jen skutečnost že je u mne v domě, je dostatečným důvodem použití nejvyšší možné síly. Pokud mi kdokoliv vleze na pozemek, mám samozřejmě prostor uvážit jaké ohrožení to pro mne znamená. Stojí li mi tváři v tvář, nebo je li v přesile a nereaguje na výzvu k opuštění mého pozemku a na varování, pak se nedá nic dělat a platí totéž jako by vlezl do bytu nebo domu. Ovšem logicky, takto nelze postupovat, pokud je vetřelec na útěku nebo zády či bokem. A tady se dostáváme k případu z Chotěbuze.
Je tam několik faktorů, kdy si nejsem jistý, jestli se jednalo o obranu. Předně, šíp se trefil zboku za levé ucho. To svědčí o dvou variantách. Buďto zloděj (ano, nelžeme si do vlastní kapsy, ti pánové tam nešli na hodinu latiny, ale šli krást), byl na útěku, což by tedy potvrzovalo slova jeho příbuzného, anebo se v okamžiku výstřelu otočil. To je ale dost nepravděpodobné. Takže si myslím že viděl zbraň a vzal nohy na ramena.
Další otázka je, proč byl zasažen do hlavy. S kuší se moc mířit nedá. Není li to profesionální zbraň a i tak, onen střelec podle všeho moc času na míření neměl. V tomto případě by tedy bylo logické, že by mířil na spodní část těla, pokud by se tedy chtěl trefit. Došlo ovšem k zasažení hlavy a z toho pro mně vyplývá, že prostě mířil jen tak pánu Bohu do oken a on z toho okna zrovna někdo koukal. Prostě, byla to asi střela jako varování a nešťastnou náhodou se trefil.
To co jsem napsal jsou samozřejmě jen moje spekulace a poslední slovo bude mít soud. A policejní experti, kterým jejích práci nezávidím. Já ovšem musím zopakovat slova z úvodu.
V této chvíli žijí zlodějíčci a různí lumpové v jistotě, že jím nic nehrozí a že maximálně jím někdo nakope prdel když je chytí. Jenže pokud by se zákon upravil ve prospěch občana tak, aby případná obrana nebyla kriminalizována, pak by si většina lumpů hodně rychle rozmyslela, jestli poleze někde sbírat železo na soukromý pozemek, nebo krást do bytů. Naneštěstí ale k takovéto změně není vůle a tak budeme stále častěji svědky podobných případů, jako ten z Chotěbuze. Tragických případů.
Zákony v České republice jsou špatné a neodpovídají potřebám společnosti.
Na závěr si ale neodpustím poznámku k různým pobouřeným. Představte si, že by situace byla opačná. Že by do domu, kde žije Cikánská rodina vlezl bílý zloděj. No a ten Cikán by na něj vystřelil z kuše. Jste si vy všichni, kteří chcete podepisovat petice na podporu střelce od Karviné, jistí, že byste podepisovali petici i za toho imaginárního Cikána?
A protože jsem psal o smutných věcech, tak přidávám píseň plnou něhy a naděje. Přeji všem lidem nejen v České republice pohodu, lásku a mír.
