Už zbývá jen několik málo dní, a na Hradě se vystřídají nájemníci. Starý pán odejde do penze, jiný starý pán se z penze vrátí, aby jej nahradil. Pro odcházejícího Václava Klause je to nepochybně velice smutné a, z jeho pohledu, neslavné odcházení.
A přitom stačilo tak málo, aby odešel s vyrovnaným skore, které celá léta ve funkci tu více, jindy zase méně, ale přesto docela stabilně držel. Bohužel, pana Klause v posledním roce, zcela opustila soudnost a pustil se do boje s odkazem Václava Havla, kterého celá léta považoval za jakousi politickou osinu v... no však víte kde, a který z jeho pohledu stál a i po své smrti stále stojí v cestě jeho větší slávy.
Ne, vůbec nejde o nějaký hloupý rozhovor bezvýznamnému polskému periodiku. To bylo jen trapné vyvrcholení. Poslední týdny ve funkci jsou poznamenány úpornou snahou vnutit se do povědomí občanů coby politik, který činí razantní kroky.
Nejdříve to byla ona sporná amnestie, která mohla projít bez následující hysterie, kdyby pan president pochopil, že občané nejsou stádu tupých ovcí, které je nutné ignorovat a pokud ingorováni nepomáha, pošle se na ně vlčák. V tomto případě tedy pan Jakl. Pan president ovšem nepochopil a tak setrval na své pozici neomylného a hlavně nekritizovatelného, který se diví a nechápavě kroutí hlavou, jak že je to možné, že lidé netleskají.
Klausův neomalený zásah do předvolebního boje už nemá smysl komentovat. Jenže právě tato akce vyvolává mnohé všetečné otázky. Tento zásah ukázal, že pro Václava Klause neexistuje překážka, má li cosi za lubem. A co to může být?
Spousta občanů se raduje a těší se, že období presidentování Klause končí. Nejsem si jistý, jestli je nějaký velký důvod k radosti. Klause vystřídá další dinosaurus, to znamená, že podstatná změna se konat nebude. Kromě toho, zdá se, veřejnost pomíjí fakt, že Česká republika je zřejmě jedinou zemí bývalého východního bloku, kde vládnou dinosauři. Zatímco u sousedů se poltická scéna za ta léta protřídila, v České republice došlo pouze ke změnám názvů, či vytváření nových politických stran, se stejnými lidmi. Äle zpět ke Klausovi.
Obecné veseli z jeho odchodu je pochopitelné. Za své vlády udělal více škod nežli užitku. K dobru je mu často připisován jeho postoj k EU, jenže tady platí to pořekadlo o Pyrrhově vítězství, protože jeho postoje sice byly správné avšak v praxi mnoho užitku nepřinesly. A to včetně jeho teatrálního oddalování podpisu lisabonské smlouvy.
Václav Klaus odchází neslavně a bez pocty. Jenže Václav Klaus není politik, který toto vnímá a tak jsem si skoro jistý, že z politické scény se nevytratí a hlavně, že jeho ostentativní podpora Zemanovi nebyla jen takovým "státníckým" gestem ale že to byl naprosto promyšlený tah, jak si připravit půdu pro návrat v dalších volbách. Je totiž více než pravděpodobné, že prvotní nadšení Zemanových příznivců po čase ochladne, zvláště až zjistí, že on sám nedokáže splnit ani polovinu toho, co nasliboval, no a pak, pokud se nenajde nějaká nová osobnost, budou hradní brány otevřeny a trůn opět volný. A zase tak nereálná představa by to být nemusela, protože přiznejme si to otevřeně, kolik skutečných osobností a výrazných politiků se v České republice za posledních 20 let objevilo? Samozřejmě nepočítám v to ty, kteří jsou buďto ve vězení nebo ve vazbě nebo přemýšlejí o návratu na pozici strojvůdce.
