Lži o Israeli

Nedělám to rád. Každý má právo na svůj názor a já toto právo respektuju. Pokud ale někdo soustavně lže, nedá se nic dělat, musí nastat reakce. Podle zákona akce a reakce.

Zdejší bloger sám sebe povýšil do role jakéhosi správce spravedlnosti, posla míru. Co na tom že mír v jeho podání má podobu sebevražedných útoků, mrtvých školáků a zmrzačených žen a otců rodin. To jej nezajímá. Po vzoru svých muslimských soudruhů, šíří zde slova nenávisti proti Israeli.

Já dal panu Hrebenárovi několik šancí. Psal jsem mu soukromý mail napsal jsem do diskuse pod jeho článkem. Prosil jsem jej, aby sdělil, odkud čerpá své informace a ptal jsem se jej, kolikrát byl on sám v Israeli a jaké má osobní zkušenosti a znalosti o životě v této zemi a především o vztazích Israelců k Arabům a Palestincům. Ani jednou mi neodpověděl, přestože to v informacích  o sobě slibuje. Dále pokračuje v šíření protiisraelské propagandy, založené nikoliv na faktech ale na lži a pomluvách. Ano otevřeně a s plnou zodpovědností zde prohlašuji, že pan Hrebenár je lhář, který navíc svým lhaním hrubě porušuje kodex blogera, kde je výslovně šíření nepravdivých informací zakázáno.

Ano, já vím, jedná se o tragikomickou figurku, která nenávidí všechny a všechno. Zjevně má rád pouze sebe, anebo má problémy rozeznat realitu od fikce. Pravda je ovšem taková, že útoky na Israel, jsou současně i útokem na nás, na každou civilizovanou zemi, na každé civilizované společenství. Stačí se podívat na mapu. Israel, jediná demokracie v regionu, je obklíčen nepřátelskými zeměmi. Tyto země jen těžko snášeji fakt, že v jejích centru existuje stát, který podporuje přátelské soužití různých ras a náboženství. V Israeli, kamkoliv půjdete, nesetkáte se s nenávisti vůči křestanům či muslimům. Možná pocítíte ostražitost ale tomu se nelze divit. Israel není zemí která vyhledává konflikty. Neustálý život v pozoru je stojí mnoho sil. Jak fyzických tak i psychických. Matky se nemohou věnovat plně výchově svých dětí a v některých oblastech je nemožné aby si děti v klidu hráli na ulici, hráli fotbal či jiné hry. Tato situace nebyla volbou Israelců. Stejně jako se nikdo neptal lidu Palestíny, jestli chtějí zabíjet své bratry z Israele. Tato válka není válkou národů.  A není ani válkou náboženskou. Národy a věřící jsou jen loutkami v rukou šílenců, kteří na tom neštěstí mají nemalé zisky a kteří maji chorobnou touhu ovládnout svět.

Vláda Israele nemůže nečinně přihlížet, jak na její území dopadají rakety, které zabíjejí a ničí. Nemůže ani přihlížet, jak jistá země vyvíjí jaderný program, o jehož cílech lze mít oprávněné obavy. Israel žije mezi nepřáteli a podle toho se musí i chovat. Musí přijímat zákony, které jsou sice kontroverzní, nicméně nezbytné.

Islámské země mají nepochopitelnou podporu, v boji proti Israeli. Dokonce i spojenec, Turecko, se postavilo po bok protiisraelské koalice a to jen proto, že vojáci IDF plnili svou povinnost a zabránili skupině teroristů doplout do oblasti Gazy. Ano, teroristů. Anebo máme věřit tomu, že se jednalo o humanitární pomoc, když osádka lodi napadla vojáky, kteří v sebeobraně tyto utočníky zlikvidovali?

Ochránci Palestinců, jako je pan Hrebenár nevidí a nechtějí vidět jaká je pravda. Tito lidé jen plivají jedovatou slinou a snaží se na svou stranu stáhnout co nejvíce lidí. Tito lidé nemají argumenty a proto mlčí, kdykoliv je oslovíte.