Jsem Islámofob. A co vy, volíte svobodu nebo otroctví?

Tak jsem si nějak za těch 50 let na světě zvykl a líbí se mi, co v mém okolí potkávám. Mám rád usměvavé lidi různých národností. Mám rád veselé barvy.

Mám rád pláže plné dívek a žen, více či méně odhalených. No, raději méně. Samozřejmě mám rád města, kde v ulicích vidím krásně a pohodlně oblečené lidi, kterým mohu pohlédnout do tváří a do očí. To jsou věci, na které jsem si za svůj život zvykl a nerad bych o ně přišel.

Před nedávnem jsem se konečně doškal penzionování. A tak jsem začal pracovat na svém návratu do Evropy. Norsko nebo Island. To se ještě uvidí. A najednou jsem dostal strach, že přiletím na letiště a tam na mne zamračený celník zaskřehotá Allahu Akbar. Znám se, moje odpověď by byla " to hell with your Allah", a moje hlavička by pomocí ostrého meče letěla dolů.

Asi je to zatím předčasná obava ale opravdu jen zatím, protože Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě. Bez ohledu na to, že Islám není náboženství. Islám je politicko filosofická platforma, na bázi náboženství, kde víra v Boha je potlačená na druhé místo. Těm co mi nevěří, doporučuji přečíst si Korán. A hlavně seznámit se s výroky a proklamacemi islámských duchovních. Ti jsou totiž rozhodující a politici jsou jím podřízení. Kdekoliv Islám vládne, je tomu tak. To víte, pohádky tisíce a jedné noci jsou sice krásnou báchorkou ale skutečnost je tragicky jiná. Na celém světě. K Islámu se přidávají lidé, od kterých byste to nečekali. Například Snoopy dogs. Americký takzvaný zpěvák. Nedávno měl krásný projev v nějakém sále, kde hordě nadržených muslimů oznamoval, jakou ctí pro něj je, být jedním z nich. Asi nevěděli kdo to je, jinak by mu tak netleskali. Jenže, problém je někde jinde. V USA je velice populární, u černošského obyvatelstva, konvertovat k Islámu. Oni říkají že je to jakási frustrace z křesťanství. Nevím. Každopádně má tento trend stoupající tendenci. Islámisté jsou velice přesvědčiví a aktivní. Něco jako Jehovisti. Taky na vás vylezou i z toho nejnemožnějšího místa.

A co Evropa? Víme všichni, že je jich tam taky dost. Čím dále tím více. Multikulturní pomatenost slaví úspěch a politicky korektní vlády EU sklízejí, co zasadili. Trh práce je nedostačující a s příchodem přistěhovalců z Afriky je to ještě horší. A ulice velkoměst zažívají to, nač nebyly zvyklé. Pochody hrozivě vypadajících Islámistů, vykřikjících něco o tom, že svoboda a demokracie musí zemřít a že jedině Islám je to pravé. Samozřejmě, mladí, neklidní a naivní multikulti budou hrozit prstíčkama, že jako oni mají právo a že my musíme být tolerantní. Proč? Aaaach, vzdychne mladá aktivistka, a nadzvedne si svoje nulky, " když on ten Ismail je tak krásný a má tak krásné oči". Oooh, zasní a oblízne se mladý aktivista a kousne do pizzy," ta Latiffa je tak nádherná v tom černém hábitu".

Jo, je to krásné, takhle snít, jenže Islám není romantika a tak se může zakrátko mladá aktivistka přesvědčit, že ten její krasavec, má také velice zdatné pěsti kterými jí vysvětli kde je její místo. A aktivista zase než se dostane pod hábit krásné Latiffy bude muset prakticky prokázat svou lásku k prorokovi.

Hlasitě a často se začíná hovořit o možném konci civilizace tak, jak jí známe. Vše tomu nasvědčuje. Tradiční hodnoty, jako je pravda, láska a úcta k životu a vlasti začínají být prázdným pojmem. Kdo chce žít v klidu a míru je označen za rasistu a xenofoba. Požadavek na dodržování kulturních tradic a standartů je nazýván národnostní nesnášenlivostí.

Lidstvo udělalo osudovou chybu. Demokracie je sice hezká věc ale je hodně omezující a lidstvo si zvyklo na pohodlí, že vše za ně zařídí demokraticky zvolení politici. Bojím se ale, že tu rozhodující bitvu, bitvu o svobodu a štěstí svět nezačne zrovna nejlépe. Pokud bych jí měl přirovnat k hokeji, pak si dokonce myslím, že už jsou odehrány dvě třetiny a ta třetí se chystá. Teď je důležité vynutit si alespoň prodloužení a pak je na penalty rozdrtit.