Je svatba v kostele in nebo není in

Pokud kroutíte hlavnou nad tím,  co je to za hloupou otázku tak se omlouvám. Já si jí nevymyslel. Svatba v kostele už není in, zkuste to pod vodou... Tak zněl název článku, který včera vyšel v jednom údajně nejčtenějším periodiku.

Já sám jsem se několikrát vyjádřil o tom, že pro mne, je v této uspěchané době svatba jistou formou přežitku. Vidíme to denně. Lidé se seznámí, zajdou do kina, na víno, zkontrolují a ohmatají pohlavní orgány, pak se před ouřadou vezmou a pak se rozvedou. Mezitím nějaké to dítě a potom nějaké ty hádky o alimenty. To je trend, který nabírá na obrátkách. K mé velké nelibosti a smutku. Jenže co s tím nadělám, že?

Přesto ale nad ciivlizací nelámu hůl a věřím a vím že jsou případy, kdy láska a touha být s tím jediným či jedinou posouvají dozadu hektické šílenství dnešní doby. A pokud se s takovýmito případy setkávám, naplnuje mne to radostí a v tuto chvíli shledávám svatbu jako krásný akt lidského štěstí.

V tomto okamžiku by mělo být samozřejmostí, že snoubenci budou mít snahu, aby ten jejích den D byl tím který bude v jejích životech jedním z nejkrásnějších. Neznám jinou formu, jak dát svatebnímu obřadu náležitou honosnost a úctu jako v kostele, či chrámu. A nemusí to být pouze proto, že se berou před "tváří Boží". Církevní snatky totíž v sobě nesou cosi absolutního a posvátného. Kostel je místo, kde se i tomu nejzatvrzelejšímu člověku prostě ekluje lhát. Je to místo, kde to "ANO", znamená, nebo mělo by znamenat "ANO". Co vlastně ale chcí říct?

Konstatovat, že svatba v kostele není in, může jen blb. Svatba nikdy není in. Neženíme nebo nevdáváme se, abychom byli in. In, může být společný život, kde každý si hrabe na svém písečku a kdy se mu zachce tak odejde. A pak se vrátí. Svatba by měla být něčím, co je výsledkem zralého rozhodnutí. Uvědoměním si a přijetím faktu, že partner za nějakých 20 let nebude mít tak krásně husté vlasy a že partnerčino poprsí po dvou dětech rovněž změní své tvary. Snoubenci musí vědět a měli by se těšit že příjde chvíle, kdy budou staří a budou spolu sedět v parku, držet se za ruku a cítit jeden vůči druhému totéž, co cítili v okamžiku, kdy si řekli své " ANO".

Proto si myslím, že svatba v kostele, at už je pro někoho in či není, že daleko předčí všechny ty podvodní, vzdušné a plážové oddavky.  Koneckonců, v kostele to " ANO" zní mnohem zvučněji a zůstává v uších po celý život.