Israel

Židé. Neexistuje ve světě národ, který by vyvolával tolik emocí, ať už pozitivních, nebo záporných. Neexistuje druhý národ, opředený mýty, pověrami a báchorkami a je asi logické, že takovéto mýty, jsou spojeny i s Israelem, státem všech Židů. Rád bych uvedl některé z těchto báchorek na pravou míru. V serii článků, věnovaných historii tohoto národa a jeho země bych rád ukázal co je pravda a co lež. Nechci mentorovat, poučovat. Chci jen na faktech ukázat rozdíl, mezi realitou a smyšlenkou.

Izrael je zemí přistěhovalců. Od jeho založení v roce 1948 počet obyvatel stoupl na osminásobek. Jeho 6,7 milionů obyvatel představuje pestrou mozaiku kultur, tradic, životních stylů, náboženství a etnických kořenů. Žije zde přibližně 5,4 milionu Židů, což je asi 38 procent světového Židovstva. 1, 3 milionu Izraelců není židovské národnosti ani vyznání: 82% z nich jsou muslimové, 9% křesťané a 9% drúzové.

Toto je důležitá statistická informace, protože nepřátelé Israele často šíří pověst o tom, že Israel je zemí, kde každý, kdo není žid nemá žádná práva  je utlačován.

Informace, která navazuje na výše uvedené je tato:

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Arab_members_of_the_Knesset

a zajímavý je i tento odkaz:

http://www.jpost.com/DiplomacyAndPolitics/Article.aspx?id=257546

Já vím, jsou to jen suchá data, která ovšem jasně ukazují, že Israel rozhodně není uzavřenou fašisticko rasistickou komunitou, jak by teoreticky mohl někdo prohlásit, ale že se jedná o zemi, kde demokratické principy mají své pevné místo.

Israel je země která vyvolává emoce. Proč a jaká je její historie? To je otázka na kterou se nedá odpovědět jednou větou a porozumění všem souvislostem, vyžaduje alespoň minimální znalost historie anebo chuť brouzdat za poznáním internetem.

Israel je kolébkou židovského národa. Tady prožil důležitou kapitolu svých dlouhých národních dějin, z nichž prvních tisíc let zaznamenává Bible. V Israeli se formovala kulturní, náboženská a národní identita židovského lidu. Jeho příslušníci zůstali v zemi řadu staletí poté, co většina národa byla přinucena k odchodu do vyhnanství. Za dlouhá staletí rozptýlení mezi jinými národy Židé nikdy nepřerušili pouta se svou vlastí. Založením Státu Israel v roce 1948 byla obnovena židovská nezávislost, ztracená před dvěma tisíci lety.

Jenže tato nezávislos nepřišla zadarmo a dodnes je nutné o ní tvrdě bojovat. Jak by ne, když děti nepřátel jsou vyučovány k nenávisti a je jim vštěpováno například, že v roce 1948, bandy Sionistů uloupily Palestincům jejích zemi a vyhnaly původní obyvatelstvo.

Jsou ale tato tvrzení založená na pravdě? Rozhodně nikoliv, protože v roce 1948, ale ani nikdy v historii předtím na tomto území neexistoval národ a tím méně státní útvar s  názvem Palestina. Na středním východě nebyla palestinská země, kterou by Židé mohli ukrást.

Od roku 1553 do roku 1922 celý blízký východ byl pod vládou Turecké říše. Neexistovala Palestina, Jordansko ani Syrie či Irak. Tyto země byly vytvořeny teprve na troskách Turecké říše, evropskými mocnostmi.

Naopak, Židé žili na území takzvané Palestíny bez přerušení 3700 let. Od 19. století jsou Židé většinovým obyvatelstvem v Jeruzalémě.

Palestinské území bylo části poražené Turecké říše a bylo vytvořeno Brity, kteří slíbili, že toto územi bude sloužit k vytvoření židovského státu. V roce 1922 však Churchill věnoval 80 procent tohoto území Arabům. V roce 1948 OSN rozdělila zbývající procenta na dvě části. Jednu pro Araby, druhou k vytvoření židovského státu. 60 procent tohoto území byla poušť. Před Židy stála dlouhá cesta budování a vytváření, na jejimž konci stojí dnes velice moderní a krásná země. Krásná i přírodně, když osadníci dokázali vytvořit  bohatou zeleň.

Stejná možnost byla i na arabské straně, když dostali miliardy dolarů na podporu rozvoje. Tyto peníze ovšem skončily na kontech jejích vůdců a jsou používány k šíření terorismu a vyučování nenávisti.

Pokud by Arabové měli zájem a využili 90 procent území které dostali stylem jakým to udělal Israel, nebylo by dnes v tomto regionu žádného konfliktu.

Připomeňme si slova vůdce arabského bratrstva:

Jestliže vznikne židovský stát, zaženeme židy zpět do moře a utopíme je tam.

Prorocká slova, protože okamžitě po vzniku Israele, napadla nově vzniklý stát vojska Jordánska, Sýrie, Libanonu, Egypta a Iraku. Jeden ze sta Židů pad ale Arabům se nepodařilo je zahnat do moře a utopit. V následujícich 60. letech se Arabové o to pokoušeji pomocí teroristických útoků.

Arabské země omlouvají svá válečná tažení tvrzením, že Israel jím ukradl území. Byly to ovšem naopak vlády arabských zemí, které přemlouvaly Araby k odchodu z území Israele. Mnozí z nich odcházeli ze strachu z války.

Zajímavé je svědeství Mahmouda Abbase, představitele palestinské samosprávy, který prohlásil...

Arabské země vstoupily do Palestíny aby pomohly Palestíncům proti Sionistům a namísto toho je nutily k emigraci a poté je uvrhly do vězení a utečeneckých táborů, kde život byl podobný tomu, co prožívali Židé v koncentračních táborech.

Ještě jednou... jedná se o slova vysokého Palestinského představitele.

Přesto více než milion Arabů se rozhodlo zůstat v Israeli, kde dostali občanství a byla jím zaručena veškerá občanská práva. Paradoxně mají více práv v židovském státě, nežli v Arabských zemích.

Palestíncům byla nabízena vlastní země dvakrát.  V roce 1948 a v roce 2000. Na obě nabídky přišla reakce v podobě další agrese a další vlny teroristických útoků.

Židé jsou rakovina, která se může rozšířit v každém okamžiku. Neexistuje řešení konfliktu v regionu, kromě likvidace Israele a vyhnání Židů.

Tato slova vyslovil vůdce Hezbollahu Hassan Nasrallah.

Hitler se pokusil vyhladit židovský národ. Neuspěl. Židé mají svůj stát na troskách Osmanské říše a svorně přísahali, že podobná historie se nesmí opakovat.

Svět se změnil a strach z Židů, jako tajemných a zlých bytostí pomalu opadá. Jsme lidé jako vy ostatní. Koneckonců, nikdo z vás, kdo je přesvědčen že není Žid, to nemůže tvrdit s jistotou. Ale není důležité jaké máme kořeny. Židé chtějí žít v míru. Válka je jím vnucována v zájmu peněz, moci a v zájmu tisícileté náboženské nenávisti a netolerance. Národy, které by mohly a měly být bratrské, jsou proti sobě hnány a lidem je podsouvana idea o méněcennosti či špinavosti. Je stále ještě hodně těch, kteří tomu věří. Já nechci nikomu nic vnucovat. Co jste přečetli dnes, to jsou jen historická, snadno ověřitelná fakta a nejinak tomu bude i v příštím článku.

Musím dodat, že moje velké díký patří projektu terrorism awareness project, stejně tak směřuje mé poděkování k Israeli government a v neposlední řadě i Mossadu. Bez nich bych nedal dohromady dnešní ani budoucí články v podobě, jakou považuju za užitečnou.

Chtěl jsem zde vložit video s vynikajícím filmem Exodus, v hlavní roli s Paulem Newmanem. Bohužel prozatím nemám potvrzeno svolení majitelů autorských práv, takže vkládám jen ukázku. A máte li možnost sehnat, doporučuju.