Hradní skorovejminkář se zlobí a je uražen

Nikdy jsem nepatřil k velkým kritikům presidenta Václava Klause. Naopak, svým postojem k EU si získal moje sympatie. Nicméně jeho nelibost k evropskému experimentu je jedním z mála pozitiv, které mohu u něj pozorovat a v poslední době se jeho chování vyznačuje značnou dávkou dědkovitosti.

Pan Klaus naprosto ztrácí soudnost a schopnost logického ocenění situace. Jeho včerejší vyhlášení stávky vůči studentům je jen dětinskou akcí, která nemá nejmenší realistické zázemí. Na protest proti tomu, že se studentům nelíbí nové návrhy ministra školství, se pan president rozhodl nezůčastnit slíbené besedy. Tohle má být rozumný politický přístup. To měl být příklad státnické moudrosti?

Pan president zjevně považuje studenty a pravděpodobně i občany obecně, za nesveprávnou bandu primitivů, kteří mají jen mlčky přijímat rozhodnutí politické representace. Pan president si neuvědomuje, že studenti nejsou jen hloupé stádo, které je ochotno poslouchat hlouposti a že studenti, a ani široká veřejnost už pomalinku ztráci trpělivost s neustálým klamáním.

Pan president by měl své poslední měsíce v úřadu věnovat raději tomu, aby na něj bylo vzpomínáno s alespoň minimálním porozuměním a nikoliv jako na politika, který své nemalé schopnosti promarnil v aroganci, sebestřednosti a ješitnosti.

A hudba je tentokráte z Rakouska