Tu a tam, stále častěji se ozývají hlasy, které po vzoru poutníka v poušti, prosícího nebesa o kapku vody, prosí všemohoucího, aby konečně poctil Českou republiku zavedením Eura. Po nejnovějších volbách, tyto hlasy nabývají na síle s mohutností ničivého tajfunu.
Nově jmenovaná vláda ještě nic pozitivního neukázala, o to více se však snaží, aby zkazila ještě více než ta předchozí a to je už co říct. Volání po zavedení Eura je jednou z věcí, které mohou přivést české státnosti onu pověstnou, poslední a rozhodující skobičku do rakve.
Nechci se zde zabývat ekonomickými aspekty. Mám na mysli něco daleko důležitějšího, a to národní svébytnost, hrdost a kontinuitu. Existují totiž nezpochybnitellné atributy, které musí každá země a každý národ opečovávat a chránit. Jsou to například jazyk a samozřejmě i měna, která je v té které zemi užívaným platidlem. Měna je známkou hospodářské vyspělosti a hlavně nezávislosti. Kterákoliv země se vzdá své měny, svého národního platidla, jakoby se vzdávala části sebe sama.
Po vstupu do EU, byla Česká republika donucena vzdát se spousty svých tradičních hodnot a zvyklostí, přičemž tento seznam ještě ani zdaleka není u konce. Pro mnohé to jsou maličkosti, jenže historie nás učí, že z maličností vznikají velké problémy. Různá omezení, kterým musí podnikatelé a firny v ČR čelit, ve svém celku dosahují svými škodami už dosti velkých ekonomických komplikací. Přijetím Eura, by bylo dílo zkázy dokonáno. Česká republika by se v tomto okamžiku stala plně závislou a konkurence samostatně neschopnou. Ovšem jak jsem napsal v úvodu, jednalo by se ne pouze o katastrofu ekonomickou ale hlavně tragedií českého národa. Jeden z jeho základních pilířů, česká koruna by zmizel a vzhledem k tomu, v jaké situaci se země nachází, byl by to krok jen těžce zvratitelný.
Politici v ČR tak dobrovolně vydávají zemi, jejíž zájmy by měli hájit, riziku postupného zániku. Co bude následovat pak? Jak se situace v Evropě vyvíjí, můžeme všichni vidět. Hlasy, které říkají že národy jsou vlastně přežitkem už přestávají být v menšině. Tento jev způsobuje, že například v Německu, Francii, Holandsku a dalších zemích jsou děti nuceny přizpůsobit se v některých školách zvyklostem dětí z přistěhovaleckých rodin a namísto tradičních jídel jsou jím podávána jídla neutrální. O odsouvání národních tradic už bylo napsáno také dost. Někteří občané Londýna se dostali do problémů jen proto, že si na dům pověsili anglickou vlajku a minulý týden byl vyslýchán mladík, který šel po Londýně v tričku, na kterém byla právě anglická vlajka. Bylo mu řečeno že není vhodné takovéto motivy na tričku mít. Stalo se v Londýně. Velká Británie. Země, kde nejčastější chlapecké novorozenecké jméno je Mohamed.
Tohle vše jsou následky centrální politiky EU. Politiky, kdy se k moci dostávají podezřelé existence, často až extrémně levicového zaměření, blízko komunistickému myšlení. Je proto dost nepochopitelné, že politické strany v ČR, které samy sebe označují za strany pravicové, nevidí tento směr. Že je nechává v klidu a že dokonce podporují toto směřování.
Volání po zavedení Eura je jen začátek další kapitoly v likvidaci českých národních hodnot. Co bude následovat pak se můžeme jen domýšlet. Jednou z prvních věcí ale bude omezení Češtiny jako úředního jazyka. Tyto pokusy už se objevily. V praxi to bude tedy znamenat, že úřady budou povinny poskytovat své služby nejen Češtině ale podle toho, jak rozhodné všemocná EU.
Nezapomínejte proto, že země, ve které žijete se jmenuje Česká republika. Že za její vznik a za budování a obranu, za její nezávislost, umíraly spousty čestných lidí. Nezapomínejte, že jenom a pouze Češi, občané České republiky mají právo rozhodovat o tom, co se v ní bude dít a toto právo jím nesmí nikdo vzít. Nenechte si toto právo nikým vzít. Ani Kalouskem ani Zemanem, ani Schwarzenbergem a ani Babišem nebo Okamurou či dokonce Paroubkem.
Protože Česká republika stojí za to, aby zůstala Českou republikou. Zemí, kde jsou a budou doma Češi.
