Článek, informující o záměru rozšířit počet zemí, jejíchž občané mohou dostat v České republice takzvanou zelenou kartu, se nesetkal s velkým diskutérským ohlasem a kupodivu, do této chvíle unikl i hledáčku kolegů blogerů. Přesto si myslím, že si pozornost zaslouží, protože autoři nevařili, takříkajíc z vody ale uvedli, jak se domnívám informace, získané přímo od zdroje.
Problém je v tom, že se jedná o informace hodně povrchní a naprosto nedostatečné. V onom článku se dočteme, že ministerstvo se rozhodlo rozšířit svou nabídku o 52 zemí, a to včetně asijských, jak hlásá titulek. Vzhledem k tomu, že občané EU žádnou zelenou ani modrou kartu nepotřebují, tak mi informace, že toto rozšíření se týká i asijských zemí, příjde trochu zbytečná.
Nicméně, navštívil jsem tedy stránky onoho moudrého ministerstva, pátral jsem i jinde, ale seznam těchto zemí, které připadají v úvahu jsem nikde nenašel. Je možné že jsem nehledal pečlivě, nemyslím si ale že by to bylo tak důležité. Co mne trápí a rozčiluje je cosi jiného.
Ve chvíli kdy obyvatelé severní Moravy, severních Čech....aaale co to budu dávkovat, ve chvíli kdy občané celé České republiky ohrožuje nezaměstnanost a děsí je nejistá budoucnost, kdy mnozí vysoce kvalifikovaní pracovníci nemohou najít odpovídající zaměstnání a musí se spokojit s tím co je, i když to je hluboko pod jejích schopnostmi, jen aby uživili rodiny, tak v této chvíli kdosi příchází s návrhem, že se rozšíří přísun pracovních sil ze zahraničí.
Ovšem z jakého zahraničí? Jak víme, z EU je možno jezdit a pracovat bez omezení. Dosavadní praxe umožňuje vydávat zelené karty lidem z Ukrajiny, odkud přichází nejvíce stavebních dělníků. Nová varianta umožní přijímat pracovníky z Ruska, Indie a Číny. Jenže zmíněny jsou pouze tyto tři nové země. Které jsou tedy ty zbývající? A jak budou jejích obyvatelé naplňovat podmínky a požadavky, které jsou na ně kladeny? A není celá ta novelizace pouze jedním z prvních kroků k realizaci plánů EU na přísun uprchlíků z Asie a Afriky do Evropy?
Nabízí se celá řada otázek, z nichž mnohé mají samozřejmě nádech jakési konspirativní teorie. To nepopírám. Jenže, v minulých dnech prošla Česká republika poměrně bouřlivým obdobím volební kampaně. Mnohé co v ní bylo řečeno a co se dosud objevuje v diskusích a forech na různých portálech má reálný základ.
Tato vláda, stejně jako vlády před ní a asi i vlády po ní, s obyvatelstvem odmítají komunikovat. Veřejnosti jsou předkládána pouze finální rozhodnutí, která jsou nezvratná. Tato vláda, stejně jako ty před ní se pasovala do role jakýchsi vševědů a nejmoudřejších a odmítá konzultovat s občany svá rozhodnutí, která jejích životy podstatně ovlivní.
Mezi taková rozhodnutí patří i to, kterým se rozšíří počet zemí, jejíchž občany bude Česká republika přijímat na své území.
Pokud se podíváte na stránku tohoto ministerstva, dočtete se, pro koho se zelená karta vydává:
typ A: pro kvalifikované pracovníky s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál
typ B: pro pracovníky na pracovních pozicích minimálně s požadavkem vyučen
typ C: pro ostatní pracovníky
Co jsou to "ostatní pracovníci?" A jak budou mezi zeměmi, které jsou v rozšířeném seznamu i země africké, konkrétně ty, kde vládne Islám? Pokud ano, jak bude zkoumáno a podle jakých pravidel to, jestli tito lidé jsou vyučení? Tedy typ C? A o jaký klíčový personál z afrických a muslimských zemí má Česká republika zájem? Jaká je vlastně definice klíčového personálu?
To jsou otázky, na které by občané České republiky, měli dostat jasnou a konkrétní odpověď.
Prozatím ovšem pokračuje dosavadní praxe, to znamená že ministerští úředníci si, v souladu s úředníky EU, dělají s vlastními občany to, co se jím zrovna nejlépe hodí.
