Čechy Čechům!?

Ano heslo, které se stalo symbolem nacionalismu, nacizmu a pro někoho i rasismu, symbolem nepřátelství a odporem k jiným národům, nebo etnickým skupinám. Jak to tedy ale je?

K odpovědi z perexu se samozřejmě ještě dostanu. Nejdřive ale dlužím všem, tedy téměř všem, svým milým čtenářům jisté vysvětlení. Mnozí pochopili, někteří jsou možná na rozpacích, že jsem se zbláznil a jiní prostě skočili na špek, v což jsem vlastně ani moc nevěřil.

Ano, jedná se o mé dva předešlé články. Samozřejmě se jednalo o provokaci a to provokaci tak průhlednou, že jsem nemohl uvěřit, že ten, vůči komu je směřována jí uvěří. A stalo se. Dne 29. května roku tohoto.

Víte, pro mne je nejvyšší hodnotou lidská svoboda a člověčenství jako takové. Zastávám právo, svobodně říct svůj názor a zastávám a budu do smrti hájit právo každé lidské bytosti na svobodu. Vše má ale pochopitelně své hranice. Moje svoboda končí tam, kde narušuje svobodu někoho jiného. Moje právo na svobodně vyslovený názor končí tam, kde tento názor se stává nikoliv názorem, ale sprostou urážkou. Už jsem několikráte napsal, že jsem odpůrcem rasismu, nacismu a všech těch pomatených ismů, včetně anitifašismu. Nedávno jsem ale napsal, že nechápu jako vyjádření úcty a náklonnosti k národu, etniku a podobně to, že těmto lidem budu lhát a podporovat je v omylu. Lež ještě nikdy nikomu nepomohla a je cestou do záhuby.Proto mne doslova rozzuřilo, když se o mne kdosi vyjádřil ve smyslu že jsem rasista. A jako důkaz si vzal mé články, paradoxně rasismus odsuzující. Ale co mohu dělat. V normálním případě by takovýto pisálek dostal pár facek a bylo by. Jenže toto není normální případ. Jednak z důvodu osoby pisálkovy, jednak i proto, že násilí, nejsem li ohrožen na životě a zdraví, se mi příčí. Napsal jsem proto na toto téma blog, napsal jsem druhý a pak, protože jsem tak trochu tajtrlík, jsem si udělal legraci.

Samozřejmě, mám rád Daniela Landu jako muzikanta a vůbec si nemyslím že je, či snad dokonce byl rasistou. A rozhodně Orlík nic proti Židům nenazpíval, jak se snaží pisálek ve své reakci sugerovat. Apropos, ta reakce. Jen pro informaci, pokud vím, Landa nemá slovo Mercurius vytetováno  ale vyšito na límci a není v měm ukryto číslo 88. To jen nějaký pološílenec zjístil, že Mercur, obíhá necelých 88 dní a hned z toho byl nacistický pozdrav. Hlavně ale Mercurius je spojen s alchymii a alchymistickou symbolikou a mytologii.

Takže. Landu rád poslouchám, stejně jako Nohavicu, Brichtu a mám rád i Matáska jako herce. Totéž platí i o panu Töpferovi. Nicméně by mne ani ve snu nenapadlo, že by někdo z nich mohl být presidentem, či předsedou vlády a podobně. Všichni jsou skvělí v tom co dělají a já budu moc rád když budou svým fanouškům nadále přinášet radost na koncertech či prknech, která znamenají svět.

A teď zpět k názvu. Ten název považuju za správný. A bez legrace. Čechy a samozřejmě i Morava a Slezsko, by měly konečně patřít Čechům a jistěže Moravanům a Slezanům. A je úplně jedno, jestli jsou bílí nebo jakéhokoliv zabarvení kůže či tvaru očí. Jediné, co musí hrát roli je, že ti kdo se odváží o sobě říct že jsou Češi (atd.) musí tuto zemi milovat a pro ní žít a pracovat. Musí dodržovat její tradice a zvyklosti a mravy. Musí respektovat kulturu, ku které se tato země hlásí a musí respektovat hodnoty na kterých vznikla. Každý kdo toto respektuje a přijme za své, tomu tato země patří a ti kdo toto nechtějí pochopit, mohou klidně hledat štěstí o dům dále..

A aby bylo řečeno vše jasně a zřetělně a já tak mohl udělat tečku za jedním pomateným článkem, kdesi na soukromém pizzablogu, tak říkám:

Absolutně mne nezajímá, jestli je kdo Čech, Cikán, Ind, Číňan nebo z Burundi..každému jsem ochoten podat ruku, každého obejmout a každému věnovat úsměv a nabídnout pomoc. Původ člověka není pro mně rozhodující. Hlavní je, jak se lidé chovají. A budu přesnější. Kdykoliv potkám Cikána, nemám strach a nedívám se na něj jako na potencionálního zloděje. Nevadí mi soused Cikán, pokud se chová slušně. V tom okamžiku se můžeme stát i nejlepšími přáteli. Ovšem objeví li se v mé blízkosti hajzl, zruším ho i kdyby byl bílý jako ředitel vápenky.

A ještě malý dovětek, jak se říká pod čarou...

O Holocaustu, neboli Šoah, mi nebude přednášet někdo, kdo má nulovou úctu k lidskému životu a k životu jednoho národa. Holocaust mi nebude připomínat někdo, kdo sedí doma u počítace a s umaštěnou pusou smolí jeden urážlivý žvást za druhým, hnán nenávistí a zlobou vůči každému, i stejně nebo někdy i více postiženému nežli je on sám. Ono totiž fyzické postižení je důvodem k respektu, ochraně a pomoci, ovšem nikoliv k toleranci bezcharakternosti.