Tak jsem se dnes rozpovídal s náhodným známým, kterého jsem ráno potkal. Jak je možné, že se ten uťápnutý hošík, synáček ředitele stal tak oblíbený u bývalého starosty. Když jsem ho žádal o spolupráci na mém projektu, tak hovořil, vlastně jeho tatík hovořil.
FararImagio Mluvil o autorských právech, tedy k z části opsaného textu z kronik. Pokud bych měl tehdy, ještě ne zcela v praxi znalý mluvit o autorském právu, pak nebylo
v textu nic vlastního. A tak uťápnutý hošík mlčel celou dobu. A se slovy, že si text mohu zčásti zkopírovat a tedy nebýt autorem článku, mě vyprovodil ke dvěřím. Tatík, uťápnutý hošik by to nezvládl.
Říkám si, no naše republika zdaleka nemá tolik vysokoškolsky vzdělaných lidí, jako na Západě. Ale možná tam mají mnoho uťápnutých hošíků s diplomem. Třeba to ani v USA není tak, jako ve filmu o přihlouplé blondýně, která šla za svým milým na Harvard a studovala práva. Nakonec se ale díky velké píli stala dobrou právničkou. Žádný tatík a jednoduchá cesta. Ta milá "Barbínka" to neměla lehké.
Povedlo se mi ale dnes potkat oba extrémy, uťápnutého chudáčka a sebevědomého faráře. V trolejbusu si vedle mě sedl zastupitel církve, jak jinak ho nazvat, byl tak oblečený. V ruce mobil a trpělivě vytáčel jakési telefonní číslo. Byl klidný, jak se na církevního "pracovníka" sluší. Byl jsem nadšen jeho klidem, když za mnou kdosi vyprávěl duchaplný příběh o nezbednosti jakéhosi synka. Má trpělivost byla u konce a já hledal v batohu přehrávač.
To vše pojednou ale přehlušil burácivý hlas církevního činitele. "Otče, tak já zítra odjíždím do toho Rumunska, za tou svatou nemocnou paní....," rozhovor trvající asi 15 minut by se dal zkrátit na minutu jednu, stručně a jasně. A potichu.
Celý trolejbus se tak dozvěděl o návštěvě svatého Otce, papeže, kdy, kde, co a jak.
Povýšenecky jsem se ho zeptal, s mým dodatkem, že jsem novinář: "Víte, myslel jsem si, že takoví lidé jako vy, nevykřikují po celém trolejbuse své zásluhy, jako zbohatlický podnikatel."
Jen trošku se zarazil, pověděl mi, že mi děkuje za to upozornění, že se zamyslí a počal zajímavě, opět nahlas vyprávět příběh o setkání s panem prezidentem, jeho chování a jak ho uklidňovala jeho žena, první dáma.
Možná mi to nedošlo, ale překřičet obrovskou modlitebnu není legrace, a skoro zpívané Boží slovo? To bych nedovedl. A nejsem k tomu vlastně oprávněn.
A tak když mě upozorňoval, jak mu média dokážou ublížit. Pomyslel jsem si, že když tak křičel, je o dobré téma k dnešnímu článku postaráno. Nebo premisa? No, tak nyní si nejsem vědom, zda mi ta učebnice tvůrčího psaní vůbec pomáhá nebo mám v hlavě spoustu slov, která jsem doposud neznal.
Nemá se odbíhat od tématu. Tak tedy. Uťápnutý hošík s taťkou si brání svá autorská práva javascriptem proti kopírování textu, který zdaleka není vlastní. Farář ve své skromnosti zařizuje příjezd papeže, zachraňuje rumunskou ženu. Já se povyšuji na psavce, či rovnou novináře. Kazím vysokoškolský průměr naší země svou nevzdělaností, protože nemám diplom. Tak už mi zbývá jen, být uťápnutý a nebo příliš hlasitě sebevědomý.
