Tak jsem si přečetl, aneb české zbraně do světa

Vlastně nejen přečetl. V pondělí jsem si koupil od jednoho prodejce časopis Nový prostor. Velmi zajímavý časopis.

Tak, byť poněkud hloupější, už vím co je to asexuál. No, zde spíše asexuálka. To, že je ve 33 letech panna. Pomyslel jsem si, že je to snad zázrak, ale to bych musel touto řádkou také skončit a přejít k jinému článku.

Vlastně ona nemá zapotřebí, aby se na ní sápalo nějaké tělo (mužské), které by vzdychalo, když jí rve cosi neforemního do jejich vnitřností. To jsem nevěděl, zda se mám smát, plakat nebo si jít raději odskočit. Dodala, že když bude chtít ukojit své mateřské pudy, najde si nějakého asexuála, který zase nechce topit to své ... neforemné do vnitřností ženy a poslouchat ty její odporné vzdechy. Je prý hodně opuštěných sirotečků.

Tak vlastně nyní nevím, zda jsem tolerantní. Objednal jsem si kávu a zaposlouchal se do písničky v rozhlase. Něco o lásce a lubrikačním gelu. Byl jsem ale odpoután myšlenkami zcela jinam. Škoda, možná bych se dozvěděl, co je to vlastně ta láska a co s ní má ten gel společného.

A že bych doopravdy kritizoval dnešní společnost? Podle včerejšího rozesmávacího článku si zaspívám tu Boží: "Hovno, prdel, kamení, to je moje znamení....." No a vidíte. Sirotečkové se dočkají, já budu chytřejší v tom, co má společného cit lásky s lubrikačním gelem.

No, abych se náhle na další straně dočetl o tom, jak milujeme svět a bráníme demokracii, jak pomáháme utiskovaným, nedej bože, vražděným, mučeným a týraným.

Tak to vidíte. My snad prodáváme zbraně i do Severní Koreje, aby s nimi mohli postřílet své antikomunisty. Potom také do Konga a Zimbabwe. To mi připomnělo ten film o hotelu , kde bylo ukryto několik uprchlíků před tím, aby je postříleli včetně jejich rodin. Českými zbraněmi (píše se v Novém prostoru). Hnutí Nesehnutí, proti tomu bojuje, jak se dá. No ale co, každý se snaží pro sebe utrhnout alespoň kousek pro svůj blahobyt. Jsem tolerantní a máme demokracii.

No a ďábel se tomu chechtá ve frontě do Ráje. Co tam dělá? Snaží se s andělem najít nějakého hříšníka. Jenže všichni už mají to své odpuštění dávno v kapse.

Když se ale jednoho zeptal, cože dělal dole. Zaradoval se.

Neprodával jsem zbraně, nikoho jsem nezastřelil, nikoho netýral, nemučil. Nikomu jsem neublížil.

Opravdu a jak si to udělal?

Když prodávali zbraně, já se toho neúčastnil. Stejně tak jsem se díval, ale neúčastnil se, když druzí mučili, stříleli do lidí, když je týrali a mučili. Nic jsem neudělal. Opravdu jsem se jen díval.

A ďábel se zaradoval. Tak pojď, půjdeme spolu dolů..." (Bohužel jsem originální dílo nenašel pozn. autor článku)

A jedna teorie tvrdí, že se změníme tehdy, když o to přestaneme usilovat (zeptejte se mě, jak jsem dopadl, když jsem usiloval podle rad z knih pozn. autor článků). On ten Dale Carnegie to myslel dobře, ale neplatí to. Předělat se? Plánovat si, že za rok budu mít konečně nové auto? To opravdu chcete rozesmát svého Stvořitele tím, že si naplánujeme budoucnost? Pro ateisty: Chcete rozesmát opici, či samotný uhlík, ze kterého jsou stvořeny všechny organické slučeniny včetně DNA?

Tak jsem zase o něco chytřejší. No, že to panděro co mám je prostě takové, jaké je. Měl jsem dobrou večeři, no. Přece nepůjdu nyní oběhnout rybník. Píši článek a vydávám více energie než při běhu.

A víte co? Je demokracie, dělejte si co chcete. Já jdu přemýšlet nad tím, zda přece jen neříci Bohu na nebesích, že na to prostě nestačím. Ale o tom mě také laskavě nechte demokraticky přemýšlet. Když to bude špatně, prvek uhlík mi to připomene depresí, tedy ty jeho sloučeniny.

Kdo se v tom má vyznat, že....?