Selhání 19. (Po transplantaci)
Letos v létě tudy Milan projížděl, na motorce. Třicet let a kousek. Pousmál se a opět vyndal knihu. Začetl se do myšlenek starých řeckých filozofů, "kde jsou ty časy, kdy lidé obdivovali schopnost hledat, vnímat, mluvit o tom, co nás obklopuje. O přírodě, věcech nad námi, co nás překonává. Kdy měl učitel respekt a student se snažil, aby věděl," a tak jen pokrčil rameny. Vypadalo to v čekárně plné lidí dost komicky, jako by měl nějaký nervový tik. Napadlo ho, že to vlastně také nebylo až tak růžové, jak se v knize píše. Vzpomněl si na Komenského a jeho Didaktiku.
---
"Tak, jak se vám daří, jak se cítíte," zeptal se lékař.
Usmál se nad otázkou, stále se dokola opakující, už léta, "je to čím dál horší, to víte," snaží se dělat zajímavého, alespoň v tomto ohledu. Když si uvědomí, že by měl být nyní zdravý, po tolika letech. Onemocněl by jistě jinak. Na nervy. Nechce se mu sledovat, natož žít ze dne na den. V nejistotě.
"Takže léky máte, dávky necháme jak jsou," z tiskárny vyjela zpráva a dva recepty.
Díval se z okna na protější budovu, jako před pěti lety. Ve vyšším patře. To byla jiná situace, to vstupoval do nového života s orgánem od cizího člověka. Jestli to vnímal jako zázrak? To si nepamatoval, protože právě dnes si myslí, že tento způsob života se mu zdá poněkud nešťastný. Hlavně tehdy, kdy kdosi napsal článek o transplantaci a Milan k němu napsal komentář. Ztratil tehdy všechny fandy. Jeho internetová redakce se začala rozpadat.
"Tak tady máte zprávu a další léky, uvidíme se za půl roku."
Zavřel dveře, rozhlédl se po čekárně a šel se na příště objednat. Další zkumavky a tak. V hlavě se mu motaly myšlenky, co je na něm jiného. Jiní si stěžují, on nesmí. Jiní jsou arogantní, Milan je více než ti, kteří mu snad udávají normy.
Zaplatil poplatek, vyzvedl doklady a zprávy a opět vyrazil do bufetu, na kávu. Myšlenky o smyslu života zapudil. Nemělo to smysl a opakovalo se to stále dokola.
---
Cestou domů už sedí v prázdném kupé. Opět jedna káva a sušenka. Dívka se sluchátky zůstala zřejmě v Praze. Nechce se mu nic číst, zavíraly se mu oči a poslouchal jen klapot kol. Těšil se domů, natáhl se, "konečně klídek," myšlenky byly vyčerpány už v nemocnici.
---
Knihovna a hlavně studovna byla vždy místem, kam Milan rád zašel. Pročítal knihy, které byly plné moudrosti a které si nemohl půjčit domů. Byly tam dřevěné židle, staré stoly a na každém nějaká menší či větší hromádka studijního materiálu. Někdy se stalo, že si nebylo kam sednout. V době, kdy ještě studoval střední školu, bylo další studium spíše přítěží, ale zvládl to. Studovat vysokou školu bylo jeho snem. Ten nevyšel. Malé sebevědomí.
Pamatoval si na tu dobu velmi dobře, před dvaceti roky. Dnes jsou tady ve studovně nové, modré židle a skoro nikdo tady není. Většina sedí u počítače a vše hledají na internetu. Probírá se těmi knihami skoro sám.
Zařadil se, a vlastně chtěl, mezi normální lidi. Chtěl se někam vracet, tam kam už to není možné. Ujel mu vlak. Posledních pět let hledá cestu zpět. Sednout si ve studovně na židli, listovat starými knihami a narazit na Kanta. Tam, kde Milan kdysi skončil. Zase od začátku, opakování a opakování. Spoustu věcí zapomněl.
"Pane Švehla, tady máte tu knihu, co jste potřeboval, tuto si můžete na měsíc půjčit domů," zavolala na Milana knihovnice od pultu.
Měl radost, u této knihy začínal. Na rozdíl od dřívější doby už nemá s kým konzultovat různé otázky.
Několikahodinové debaty se nekonají. Vybavila se mu otázka rozpínavosti Vesmíru a jeho nekonečnosti, či existence dalších vesmírů. Jeho zakřivení. Zaměřuje se nyní spíše na člověka, než zkoumání přírody jako takové. Ale opakovat si to musí. Škoda těch úvah, které zmizely. Koupil si nedávno několik knih o psychologii, která ho mnohem více zaujala než studium biologie. Bez ní by se k psychologii neprokousal. Narazil na kapitolu o biologii. Tak se k ní bude opět vracet. A vlastně i díky internetu nemusí lítat po obchodech a shánět další literaturu. Asi se není čemu divit, že informace většinou nalezneme jinde, než tady ve studovně. Jen zmizelo to kouzlo šustění stránek, dělání si poznámek. Pamatuje si na dobu, kdy v podstatě skoro opsal celý astronomický slovník. Bohužel, zápisky se při stěhování ztratily. Stejně, jako vyhodil spoustu knih, které díky počítači a přístupu k internetu zabíraly místo.
Vyhodil dokonce i nějaká cédéčka a vše uložil na disk počítače. Takže externí disk s jedním terabajtem nahradil několik knih: "Jiná doba," pokrčil rameny a vyrazil do parku.
Procházel se, byla už zima, na lavičce se sedět nedalo. Když bylo léto, bylo to něco jiného. Lidé chodili okolo, Milan tady dřepěl pod stromem a četl. Nevěděl tehdy, zda někoho hledal.
Je důležité hledat něco, jen tak? Ne pro kariéru, peníze. Napsat třeba knihu. I když dříve snad ano. Chtěl přeci na vysokou.
Začal náhle padat sníh, Milan zvedl límec kabátu a zapnul si poslední knoflík.
Český železniční špunt
Nedalo mi to, trošku se "pošťourat" v té naší železniční síti a jistému komentáři o vysokorychlostních tratích a jediné naší vyspělé železniční trati Praha- Ostrava. Myslím, že bylo pozapomenuto na další koridory, již hotové či rozestavěné. Například Ostrava- Břeclav či rozestavěné Beroun- Cheb a IV. koridor do Českých Budějovic.
Nemám peníze na léky
Jakým způsobem jsem se dostal do toho průšvihu je asi zřejmé. O tom zde ale psát nechci. Protože si nyní nevím rady a ještě mám střechu nad hlavou a zaplacené připojení k internetu na pět týdnů.. Mohu napsat tento článek.
Nemá někdo pumpičku na saně?
Nedaleko omylem napadl sníh, nedivte se, v tomto často se měnícím počasí. Sucho- potopa- požáry- vichřice. Než jsem stačil vyběhnout na kopec, roztál. Mezitím jsem ovšem sáňky na silnici píchnul. Když jsem požadoval od řidičů, zda nemají pumpičku na sáńky ani neodpověděli. Možná to dopadne jako u těch pesimistů v čekárně.
Čím více krve, tím více zájmu. Marketing terorismu
Terorismus, války, násilí. Znásilňování dětí a žen. Jednou jsem takto zkoušel spočítat litry krve při jednom zpravodajství na TV Nova. Kauzy nepočítám. Dale Carnegie popsal jednu takovou příhodu ve své knize "Jak získávat přátele a působit na lidi." První kapitola Dvoukvérový Crowley.
Zvířátko a nebo člověk
Dnes jsem otevřel Facebook a doslova mě praštila do hlavy jedna stránka. Byla zřejmě založena dnes. Podle diskutujících nějaký psychopat, nemocný či nerozumný puberťák. Snad i vrah. Nebo budoucí vrah. Jedná se o stránku, máme rádi kočičky- ale mrtvé či chcíplé.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Českem se v noci prohnala supercela. Padaly i čtyřcentimetrové kroupy
Českem se v neděli prohnala supercela, která přinesla krupobití a silné nárazy větru. Bouřky...
Policie zadržela muže s neonacistickými nášivkami. A eviduje další falešné lístky
Pražská policie zadržela o víkendu u O2 areny, kde se koná hokejové mistrovství světa, dva muže s...
Íránský prezident je po smrti, potvrdila televize. Našly se trosky vrtulníku
Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...
Bouřky, déšť i slunce. Teploty ke konci týdne vyšplhají až k 25 stupňům
Počasí v Česku bude proměnlivé. Podle meteorologů během týdne se vyskytnou bouřky a déšť, vysvitne...
Prodej bytu 1+1 sídliště Nad Lužnicí v Táboře
Moskevská, Tábor
2 490 000 Kč
- Počet článků 252
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 948x
Věnuji se nejen filozofii a sociologii, ale i psaní od filozofických úvah až po povídky. Dále píši PR články a mám vlastní projekt na PUBLIC24.EU
Profil na Facebooku: https://www.facebook.com/vaclavhejna6
https://www.facebook.com/public24
Píšu pro: bigbloger.Lidovky.cz ; signaly.cz; a novy blog vaclavhejna.blog.cz