Práva pruhovaných

  Stojím na jedné noze v jednom hromadném autobusu v jednom městě. Paní s křížky na čele se na mě usmívá, nevím proč. Křížkovaní lidé jsou zvláštní a já je prostě nemusím. 

   Prohlížím si reklamní leták ledabyle připlácnutý na okně: "JSTE SNAD DEBIL, ŽE JEŠTĚ NEMÁTE ÚČET U NAŠÍ BANKY?"

  Pán kousek vedle, co se mu povedlo si konečně sednout, dívá se na mě jako na debila a tak jsem byl nyní rozhodnutý, že si založím účet u banky. Možná to pomůže.

  Kdosi strašně křičí u dveří, že má právo také na místo s kočárkem, bez ohledu na počet pruhů, křížků či koleček. Vedle mě stál modrý pán v zeleném obleku, vypadal strašidelně a kroutil hlavou. Řidič se jen tak ohlédl dozadu a pak se znovu rozjel.

  Fialová babička s bílou hůlkou, béžovým psem, červenou kabelkou s modrozelenočernobílém kabátku pronesla potichu,"no jo no, to jsou ti nedotknutelní."

  A tak se tou městskou krabicí tiše linul protipruhanovský odpor. I má kolečka na obličeji se měnila v trojúhelníky.

  Nakonec stejně všichni debilové všech pruhů, křížků, koleček a barev mířili do jedné banky.

  (Inspirováno článkem o nedotknutelných ve včerejším blogu).