Prasečí krize a láska se sníženou imunitou

Děti přivezly prasečí chříipku z Malty. To je nadělení, říkám si a pohladím svou transplantovanou ledvinu, které denně dodávám imunosupresivní léky, aby jí tělo neodmítlo. Tím se snižuje ovšem imunita celého mého těla. Ráno pohlédnu do zrcadla. Ano, všechno v pořádku, mohu mezi lidi.

Nepovedený výlet do Polska začátkem května. Asi proto jsem dostal ten silný kašel, abych si svůj první pohled na moře užil za delší dobu. Nedivte se, ještě jsem skutečně neviděl moře na vlastní oči. A ten krásný pohled si nechám až budou ukončeny dny ekonomické krize. A to jsem chtěl jet do Litvy, kde ekonomika oslabila skoro o 25%, a to nebylo zemětřesení. Ona už ani ta ekonomická teorie o propadech a poklesech neplatí.

Nakonec jsem zvolil vlak do Plzně, protože nevlastním automobil a k tomu pejska, abych oslnil člověka druhého pohlaví. Ale protože jsem oslnit chtěl alespoň trošku, zvolil jsem kupé první třídy, kde seděla hezká, přímo krásná blondýnka. To jen proto, že se mě ekonomická krize a prasečí chřipka prozatím nedotkla, a s ujištěním, že mám své "fáro"v servisu a pejsek je nemocný, začal jsem rozhovor s blondýnkou. Do ní jsem se okamžitě zamiloval, protože vím, co je láska. Včera jsem si to přečetl v jednom "chytrém" časopise.

Ona ta blondýnka byla sice vdaná, ale to nám vůbec nevadilo. Její manželství stejně bylo o ničem. Její muž byl právě na služební cestě, někde v Brazílii. Mě se ta její láska tolik líbila.

Zamilovaný a unavený jsem v Plzni vystoupil z vlaku a namířil jsem si to přímo do kavárny. Na pultě ležely noviny, půjčil jsem si je a začetl se do zpráv a událostí. V Africe prý mají tábory pro nemocné AIDS.

Pozitivně naladěný, čerstvě zamilovaný, se sníženou imunitou a šťastný, že nejsem zkrachovalý Litevec, kráčím na oběd do jídelny naproti Tescu. Je přece ekonomická krize, nepůjdu přece do luxusního hotelu, musím šetřit.

Ta prodavačka je hezká, že bych se zase zamiloval? Vím přece, co je láska.