Povídka Piko připomíná normalizační léta- čtvrté pokračování

Povídka původně napsaná před jedenácti lety, do které jsem se znovu pustil. A to dříve něž začnu psát svou třetí povídku. Čtvrtá část nás opět zavede do Karlových Varů, tentokrát do roku 1979, do hluboké totality. Karel je seznámen se svými novými, či staronovými spolužáky. Chystá se návštěva přednášky soudruha Karmedla o zakladateli prvního socialistického státu na světě.....

 --------------------------------

"Tak si tady sedni vedle Chvojky, do první lavice, abych na vás oba viděla, že Chvojka. Na tebe se také zeptám."

"Co je?," zatvářil se divně, podíval se do třídy a ozval se smích.

"No, no!,"  pohrozila soudružka Nováková a začala hovořit rusky, "Saditěs."

"Co to kecá," zeptal se Karel.

"Vole, ruština!" zařval opět Chvolka na celou třídu. "Sem Jirka, vole."

"Tak potichu, Chvojko!," bouchla pěstí do stolu a přikázala jedné žákyni, aby rozdala papíry. "Bude písemka!"

Chvojka mlčel, Karel se jen divil, kde se ocitnul. Venku bylo jasno, pod okny občas projel náklaďák až se okna otřásala.

"Téma dnešní písemky je přednáška soudruha Karmedla na téma Vladimír Iljič Lenin a Velká říjnová socialistická revoluce."

Ze zadních lavic se ozvalo jen táhlé: "Taaam jsme ještě nebyli!"

Chvojka se otočil a opět zakřičel: "Nestěžuj si Nastěnko, Ivánek ti rád poradí!"

Opět smích.

"Pavle, vole, můžu od tebe opisovat?"

"Jo, to určitě, já vím stejný prdlajs, co ty. Lenin, Lenin, Lenin. Hele to je ten, co visí na chodbě?"

"Pane Pokorný, myslím, že se na vás zaměřím,"  opřela se o stůl a začala cosi rusky diktovat. "Azbukou Pokorný, azbukou."

Ruština, stejně jako občanská nauka trvala dvě hodiny, v kuse, bez nároku na přestávku. Soudružka Nováková si dala náramně záležet na výuce ruského jazyka, jak sama říká. "Jazyka našich osvoboditelů." A výuky Marxismu-Leninismu, aby nám náležitě z hlav vymazala hlouposti. Chvojkovi zřejmě jeho zálibu v rockové hudbě západního stylu.

"Ty vole, já už těch jejich keců mám plný trenky,"  prohlásil Jirka Chvojka a těšil se stejně jako ostatní na přestávku.

Přestávka ale neměla být dlouhá. Měli se obléknout a přemístit se do Domu mládeže Rudá hvězda. Na přednášku o Leninovi a Velké říjnové revoluci.

Zazvonilo, ale soudružka Nováková nedala na sobě nic znát. Tiše všechny upozornila, že dokončíme písemnou práci a budeme pokračovat ve výuce. Samozřejmě bez nároku na přestávku, abychom si prý vážili těch výdobytků socialismu. Tedy, stále se učit, učit a učit. To také prý řekl Lenin.

A tak Karel nemyslel na nic jiného, než na to, až se konečně probudí a bude vše zase normální. Tahle hloupost je zřejmě výsledkem jeho uvažování o minulosti. Proč? Proč zrovna tohle? Nemůže se zdát něco normálního? Ovšem, co je právě tady na hodině ruského jazyka s pomatenou soudružkou normální? .......