Plzeň, Krkavec aneb jak cestuje zdravotně postižený

 Ráno v osm hodin jsem nasedl na vlak, skoro jsem opět zapomněl na inzulín, mám toho moc. Na druhou stránku nemám při té své práci redaktorsko- reportérské příliš mnoho času myslet na to, že jsem zdravotně postižený. No, tak tedy po vlakové aplikaci inzulínu na wc, kde neteče voda, musel jsem přejít do druhého vagónu. A protože mám sice už nějakou dobu po transplantaci ledviny, přesto stále musím .... A tak se mi asi za patnáct minut podařilo najít v batohu rohlíky a nějaký ten nápoj.

Pomnik Americke armadeVaclav Hejna

Z Českých Budějovic jste vlakem za necelé dvě hodiny na 136 km v Plzni. To je docela slušné. Ale aby cesta nezačala tak úplně klidně, těsně před odjezdem nastoupila jakási dvojice, musím podotknout, že zapáchala natolik, aby se celý oddíl vyprázdnil, až na pár odvážlivců. Tedy já vydržel o něco déle, deset minut cesty. Do Zlivi. Popadl jsem svou nedojedenou druhou snídani, protože musím jíst málo a často, ještě batoh s notebookem a fotoaparát. Neodvážil jsem se fotografovat průvodčí, která rychle popadla jízdenku, orazítkovala a rychle opět zmizela.

V Plzni, po příjezdu rychlíku jsem si oddychl a směřoval na tramvaj, abych se nějakým způsobem dostal na Košútku. Odtud jsem měl vyrazit na desetikilometrovou trasu, pěšky, samozřejmě. Nedávno jsem si přečetl, že bych měl mít více pohybu a tak místo lenošivé, prosezené cesty do Drážďan v Něměcku jsem zvolil Krkavec, rozhlednu nad Plzní. Tramvaje ovšem nejezdily jak by měly. Navíc na tramvajovém ostrůvku u jízdního řádu visela podivná cedule s informacemi, které nepochopil ani inteligentní Plzeňan. Podle mluvy a oblečení minimálně profesor. Ale nakonec jsme společnými silami dorazili všichni k synagoze na hlavní třídě. Oni jeli do ZOO a já čtyřkou na Košútku.

Sídliště, podivné ordinace lékařů připomínající spíše jakési ještě socialistické boudy s čekárnami na perifériích velkých měst, jako je Plzeň. Ovšem ten čistý park, to už bylo něco jiného. Nikde ani papír, dokonce i mobilní WC v lese. To je vidět málokde. Až na ty psy. Naštěstí většinou své majitele poslouchali, i když vypadali nebezpečně. Žádný mě nepokousal.

A tak, protože jsem zapomněl opět na to, že jsem invalida, nasadil jsem šílené tempo a těch pět zbývajících kilometrů zdolal asi za půl hodiny. Když už jsem těsně pod vysílačem viděl ty podezřelé zelené kruhy, začal se krok podobat zfetovanému opilci, skoro jsem upadl do příkopu. Ještě že jsem měl tu tatranku. To by to zase dopadlo.

Tak jsem se těšil na tu rozhlednu, jak budu mít krásné fotografie Plzně z výšky. Sundal jsem si bundu, sedl do trávy a zkoušel uploadovat fotografii  Krkavce. Nešla natáhnout. Volná Plzeňskokrakovecká bezdrátová síť se nenapojila a mobilní modem se stále vypínal. Zasakroval jsem, přečetl si email, který mě zval na nějakou konferenci, abych prý uměl oslovit své zákazníky, za tři tisíce korun. "Jo, to určitě, tady vidím prdlajs, Plzeň je schovaná za smrky a já se budu učit oslovovat zákazníky. Teď jsem v lese, v přírodě."

"Tak proč s sebou taháš tu techniku?" pověděl můj vnitřní hlas. Dooběval jsem své jídlo v trávě a vyrazil lesem do města, na tramvaj.

Až na to auto přímo na lesní cestě, které se mi tam postavilo, byla cesta lesem tichá, příjemná, osvěžující a já mohl meditovat. Tedy, pouze když jsem to podivné auto v lese fotografoval, tak se náhle ozvalo v tom tichu:

"Tak si to vyfoť ty kreténe debilní,.....," jako by nebyl v lese.

Nyní sedím v jakési čínské restauraci, jsem po druhém obědě, čínské kuře s omáčkou "sa-ča", chutnala jako maggi. Za 89,- Kč. No, nehodnotím restauraci, ale výlet na Krkavec. Jak by napsal školák ve své slohové práci. "Výlet se podařil bylo krásné počasí,....." Já jen dodám, bylo, ale pořád mi ta Plzeň připadá tak zvlášní město. Já rodilý Pražák jsem si ale zvykl v Českých Budějovicích. Je to podivné, ale už jsem tu skoro třicet let a stal se ze mě Jihočech.

Za hodinu mi jede vlak, do Budějc. .... Plzeňákům, pohodu a klídek, protože je tady opravdu hezké okolí. Nedávno jsem byl v Rokycanech, Stříbře a nedalekých Hracholuskách. Také v Tymákově, Starém Plzenci a Ejpovicích. Vlastně ještě Holýšov. A zase sem pojedu, protože je sem dobré spojení a navíc, je to tu na Plzeňsku zajímavé. Mimochodem jsem tu před třiceti lety trávil nějaký čas, právě v Tymákově. Do školy, do posledního ročníku jsem chodil ve Starém Plzenci.