Nepsal jsem s Michalem Vieweghem,

aneb Vránová šuká s Bláhou. Přečetl jsem si kousek z blogového románu v Mladé Frontě DNES. Jedna známá mi řekla, že když si myslím, že dobře píšu, měl bych si to "rozdat" s panem Vieweghem. Zavzpomínal jsem na jeden příběh, kdy byl tento spisovatel hostem jednoho pořadu na Frekvenci 1. Měla se poslat vtipná sms. Vyhrál jsem knihu s jeho vlastnoručním podpisem.

VieweghaTeo

Tehdy jsem napsal: "Pane Viewegh, sice Vás neznám, ale tu knihu mi pošlete."

Na začátku devadesátých let se mi do ruky dostal časopis Reflex (myslím, že to byl on). Nalezl jsem článek o jakési "Gruzínské kundě,"tehdy mi to nešlo do palice. Já vychovaný komunistickou propagandou a užívání jistých slov v literatuře. Například se nám učitelka českého jazyka snažila vysvětlit větu, že "babička šukala okolo stolu." A námi dodané "co krok to prd, ..." byl jsem vyhoštěn z jakékoliv literární tvorby.

A tak, když jsem pochopil, že si mohu psát, co mě napadne začal jsem s povídkou. Ne jistě urážlivou parodii na Babičku Boženy Němcové, ale svou vlastní. A tak jsem marně přemýšlel, jak to napsat. Nenapadlo mě, že Martinka, která byla jednou z hlavních hrdinek mé povídky nebyla ošukaná (ne ve významu chození či běhání okolo něčeho, stolu), ale ve významu osouložena. Pozapomněl jsem odhalit její krásná ňadra pod tričkem, a připadně troufaleji jí rukou sáhnout pod kalhotky. Neudělal jsem to, ani když jsem jí potkal znovu po letech ve vlaku, jak jsem uvedl v mé první povídce PIKO.

A ještě jeden příběh při cestě z Chebu do Českých Budějovic, vlakem, samozřejmě. Hovor s jedním studentem filozofické fakulty v Německu, ze které se vracel domů, mi pokládal jakožto budoucí psycholog lechtivé otázky. Nakonec po delší době, asi za Plzní mi stanovil diagnózu. Homosexuál. A tak jsem při opravě svého díla ponechal Martinku oblečenou a nedotčenou. V případě, že se pustím do psaní své třetí povídky, ponechám raději oblečeného i nějakého chlapa, kdybych se do něj zamiloval.

Proč jsem se tedy nepustil do blogového románu? Asi proto, abych jako souložící nesupěl a ona při tom meditovala, "Óm!"

Myslím, že zůstanu u toho svého písemně jemně eroticky laděného příběhu. A také tvrdím, že přece jen dlouhé předehry jsou mnohem záživnější než "hup na to," a se zajásáním, "s chutí do toho, půl je hotovo."