Nanopovídka druhá: Jak paní Rovníková zahodila sociální kartu

  O tom jak paní Rovníková odsoudila sociální kartu s Českou spořitelnou dohromady. O blbém rozhodnutí vlády a nové knize... Járyho Fotr.

  Dříve než se Johanka Rovníková stala slavnou, než napsala svou novelu, potýkala se s dluhy a byla závislá na sociálních dávkách. Měla v peněžence sociální kartu, chodila vyčkávat do České spořitelny, kterou k smrti nenáviděla a nazvala jí sockobankou. Proklínala vládu za ten monopol.

  Už od mládí ale snila o tom, že se stane spisovatelkou a snad se jí to povede a bude klid. Chtěla chodit do banky, kde se jí věnuje osobní bankéř, který jí podá ruku, usměje se a nabídne služby šité na míru. Tak jako to viděla ve filmech o bohatých a úspěšných lidech. Rozhodně ne žádné nízké sebevědomí. Pracovat jako prodavačka či úřednice v bance či na sociálce. To ne, má na víc.

  Hodila sociální kartu po pracovníkovi pobočky a vstoupila do vydavatelství. Její známá, Eliška vybrala rukopis a předložila ho šéfredaktorovi. A tak přišla na svět novela s názvem Járyho Fotr.

  Scény z této knihy můžete občas sledovat v některých dílech Ulice. Nebo na jiném programu, Na ulici. Či v novém dokumentárním snímku z lékařského prostředí, Bez sociální karty socky neošetříme.