Při sledování duelu obou kandidátů mi a nejen mě na mysli zůstalo prohlášení Karla Schwarzenberga o Benešovývh dekretech. Píši kdyby, kdyby se konal podobný odsun sovětských vojsk z naší země v roce 1990- 91, jak by ho hodnotil Haagský tribunál. Představme si brutální vyhánění rodin sovětských důstojníků.
Našel by se důvod. za zmařené životy, za zničenou budoucnost v době normalizace.Asi by snad nějaká ta žena sovětského důstojníka potřebovala přes ústa, či znásilnit. Samozřejmě včetně vojáků, kteří sem byli posláni, aniž by to vlastně chtěli. Jejich Natašy zůstaly kdesi na Sibiři a dopisy od svých milých, třeba z Milovic očekávali několik týdnů. Zasloužili by si něco podobného jako divoký odsun Sudetských Němců? Pomsta za odsun Čechů v roce 1938? Nesouhlasím ani s činy Němců, ani Čechů, ani těch z bývalé Jugoslávie, kteří se dodnes obviňují, kdo za to nejvíc může.
Každý v Evropské únii má právo nakupovat nemovitosti kdekoliv, bydlet v rámci únie kdekoliv a také tam pracovat a žít. Budeme zkoumat, komu vadí účast na španělské občanské válce? Který potomek ze středověku kdesi vykonal cosi? Připomínání historie se míjí účinkem, pokud pohlédneme na neonacistické sklony najen u nás? Oslavy Hitlerových narozenin? Navštivte některé knihkupectví s obaly nacistické svastiky, kdy už i malé mimino ví, co je to hákový kříž?
Komunistická mládež, která vpochodovala na demonstraci 17. listopadu 2012 nám jistě připomněla doby "svobody" před rokem 1989. Svaz bojovníků za svobodu vytahuje Schwarzenbergovy snahy vrátit majetek Sudetským Němcům kolem roku 1990 při jednáních s Helmutem Kohlem.
Ovšem to by nebyla politika, ani volby, kdyby se nevytahovaly tyto historické události sahající kamsi, do roku .... Pokud bych snad kandidoval za pět let, mezitím vytáhnu něco z dějin Říma. Vždy se něco najde.
Nespravedlnost, hrdinství, připomínání historie. Včera jsem si po dlouhé době přečetl komentáře k mé cestě do Polska. Na nízkokubaturovém skútru. Co si myslíte, že jsem se dočetl. Na co si to hraju, na hrdinu? Chci dokázat, jak jsem nemožný, jak hazarduji se životem? Jaký jsem borec? Je to stejné, fňukání nad minulostí je tu stále a stále bude. Bude to důvod k dalším politickým, snad populistickým myšlenkám, které vytváří naší budoucnost. Vždy někde něco hledat, a najít, samozřejmě.
Bojovníkům za svobodu se omlouvám, že jsem poněkud mladšího věku. Ten útěk přes dráty mi nevyšel a není o čem psát, přeci jen byl rok 1985.
