Nějaký ten pátek píšu povídky, někdy i nějaký ten článek vložím a podle rady Markéty Spáčilové, autorky knihy Tvůrčí psaní se snažím přizpůsobit trhu, abych se stal známým, úspěšným a šuplík tak zel prázdnotou.
Vyzkoušel jsem si nějaké specializované stránky pro amatérské budoucí spisovatele. Narazil jsem, nepochopil jsem trh. A tak šuplík zaplňují další texty. Možná se bojím komentářů? Bojím se kritiky? No, spíše mě zajímá to, jak a co napsat, po svých více než 30 letech praxe.
Pustil jsem se i do psaní na blogu. Neříkám, že občas nemívám úspěch s nějakým článkem, ale hledal jsem možnost, jak napsat alespoň jeden "superčlánek." Jenže nenašel jsem nic podobného ani u profesionálů. Komentáře jsou také plné různých "hlášek" na adresu autora. Nebo jsou jeho díla málo čtené.
Takže ani zde jsem nepochopil. Dnes jsem si přečetl dosti čtený, komentovaný a mezi "Zaujalo vás" i jeden o Cikánech. O tom, či o tom. Jak ti, či oni zabírají místo. Jistě, někdy mi lidé lezou krkem, mám sto chutí něco napsat. Ovšem, vždy si dám tak den přestávku, než vyslovím svůj názor na adresu kohokoliv. Pokud to chceme třeba nějaké společnosti pěkně "vytmavit." Pak chvíli počkejme,
A tak tedy můj osobní názor, být mezi úspěšnými a komentovanými články v tomto směru, raději se zklidním než popíšu svou nenávist k určité skupině lidí. A hlavně komentující.
