Dej politikům na frak

  Před lety jsem seděl v hospodě u jednoho točeného a přisedli si ke mě známí chlápci od nás ze vsi. Prohlásili, že ta politika je svinstvo, že je samá nezaměstnanost a že za nich bylo líp. Že prý jsem dobrý šéfík a dobře počítám výplaty. Dej se na politiku, ty na to máš, máš školy.

  Tak zase dlouho jsem nad tím nepřemýšlel a přihlásil se do jedné strany. Tam jsem nějaký ten pátek zastupoval na obecním úřadě, pak postoupil na kraj a nakonec mě také zvolili do parlamentu. No a dařilo se, chlapíci mi drželi palce, že jsem dobrý a že v tom parlamentu dobře mluvím a že jim dávám na frak.  A nakonec se ze mě stal ministr financí. Pak to začalo, doma bylo peklo, od té doby, co jsem matce koupil dlouhodobý pobyt na Kanárských ostrovech. Máma nemohla ven a já, když jsem přijel v době krátkodobého volna k nám na ves na návštěvu, nesměl jsem za chlapíkama do hospody. Vlastně ani ven. Kašlu na obyčejné lidi a jen hrabu. Když jsem byl jen poslanec, byl jsem dobrý. A moje máma má syna zloděje (tedy mě).

  Nyní se snažím dát nějak dohromady s jinými rozpočet a moc mi to nejde. To ministerstvo potřebuje na dálnice, jiné na zdravotníky, další na mléko, na učitele a pořád dokola. A také na sociální dávky pro obyčejné lidi. Firmy, co mají odvádět daně je neodvádí tak, jak by měly. Protože jiné firmy neproplácí faktury firmám, které nemají na daně a tak pořád dokola, abych se z toho zbláznil. A za to můžu já a mí kolegové. Jiní ministři se také chytají za hlavu, že by bylo třeba mít v rozpočtu asi tak pětkrát tolik. Ale odkud brát. A náš premier ten zase honí nás, a vymýšlí nové zákony, aby se nemohly obcházet. Jenže zákony jsou prý od toho, aby se obcházely a tak se musí vymýšlet nové. Pořád dokola. Já už taky nevím co s tím. Lidé nadávají, že jim beru a druzí, že moc rozdávám. 

  Ne, to bylo naposledy, co mě někdo u nás v hospodě donutil jít do politiky. Prý jsem to moc přehnal a mířil moc vysoko. 

  Rozhodl jsem se vrátit mezi obyčejné lidi. Budu zase šéfovat ve své firmě a vytunelovávat, aby mě měli chlapíci rádi, do té doby, než vytuneluju vše a přestanu jim dávat ty zbytečně vysoké platy za nic. Proč? Pořád jsou v té hospodě a nadávají. Na politiky. Tak jsem jim na frak nedal. 

  Kde tedy začíná ta zodpovědnost a politická kultura? Rozdat státní kasu obyčejným lidem a nechat se opět zvolit podle zásady "chleba a hry."

  Říká se a je to pravda, že špatný učitel po sobě zanechá špatné žáky. Nikdy ne naopak. Stejně tak nelze vychovávat společnost politikou. Politiku dělá společnost a pokud je společnost špatná, jsou žáci politické reprezentace špatní. Jsou to ti, co vyšli ze školy společnosti.