O tom, co provedli s hercem Martinem Dejdarem se dočteme už v předchozch článcích na blogu. A tak se vrátím k původnímu záměru, co mi nejvíc vadí na pravicové politice. Celkem nic, ale jsou to asi dvě nejdůležitější věci. Jsem také zaměstnanec a i invalida. Měl bych spíše být levicový?
Myslí šéfové pravicově a zaměstnanci levicově? Tak toto není pravidlem. Můj bývalý šéf byl vždy na levicové vyjadřování názorů velmi háklivý. Odbory ho strašily jako noční můra a představa, že by si nemohl pořídit další automobil z přednostních zakázek, díky zaměstnávání invalidů, to by nepřežil. Minimální mzda, která by dosahovala 10 000.- Kč hrubého by ho dohnala k šílenství. Tak asi jako celou tu naší ekonomiku. Statistiky nezaměstnanosti by vyrazily na úroveň Španělska. Česko by se brzy stalo robotickou vytunelovanou republikou, více než si kdo myslí. Že by strašení? Ne, jen přehřátá ekonomika, co by inflaci vyhnala do dvojciferných čísel.
Vždyť už i ten Martin Dejdar si to podělal svým názorem. Že by Martina Dejdara nahradil Jan Tříska? Koho volí Tříska? Hledal jsem marně, možná si dá nyní větší pozor.
Minimální mzda: Dle mého názoru je velmi nízká a vede k jistému nátlaku v této době z řad zaměstnavatelů. Doba krize též vede ke strachu ze strany zaměstnanců. Pracovní smlouvy na dobu určitou snad mají pomoci firmám k jejich rozvoji. Bohužel jsem si za ta léta všiml pouze toho, jak vylepšit svůj vozový park, rodinu a svůj nemovitý majetek. Málo firem jistě využívá této možnosti, aby pochopili, že právě člověk, zaměstnanec není robot, který nesmí marodit.
První tři dny, ani korunu: Je to zřejmě hloupost zaměstnance, že nemá rezervu, kterou si nevytvořil z minimální mzdy, za doby, kdy pracoval na dobu určitou. Byl propuštěn z důvodu nedostatku zakázek. A invalidé jistě vyžijí ze svých druhých a prvních stupňů. Za doprovodu některých závistivých zdravých. A výsměchu těch, kteří si vše vydobijí.... na úřadech. A jiných úřadech, či snad přes lidská práva.
Jako pravicový volič souhlasím s pravicovou politikou. Nesouhlasím ovšem s jejím prováděním. Je jisté, že za všechno nemohou politici, kteří vytváří zákony, které se obchází. Obcházet budou, protože od toho zákony zřejmě jsou.
Souhlasím s tím, že občan je strůjce svého štěstí a neštěstí. Na právo bránit se, ale i nad vším mávat rukou a neustále si stěžovat.
Nesouhlasím s tím, když jsou využívány dotace na obohacení svých rodin díky vytunelovávání družstev pro zaměstnávání invalidů.
Pravicová politika nemůže fungovat správně ve společnosti, která se řídí pravidlem "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu."
Pak je zde opět živná půda pro levicový populismus, který roste díky pravicové neschopnosti čelit těmto případům. Jak změnit společnost?????
