Ve schránce zase nějaká obálna se složenkou. "Přikládáme vám jako dárek propisku, kterou možná právě budete chtít využít k vyplnění přiložené složenky." Ano, jistě 200, 500 nebo více peněz. Ovšem, máme losovat? Kdo bude ten šťastný? Je vůbec výmluva, že jsem já nedokázal oslovit více lidí pro projekt PUBLIC 24? Jsem to já, zdravotně postižený po transplantaci ledviny, s častými hypoglykemickými záchvaty a vysokým tlakem právě ten samaritán? A kde jsou vlastně ti, postižení, co tak strašně rádi píší? Možná to nemysleli vážně.
Tak mi raději posílají obálky, abych přispěl nějakou tou korunou, protože je to jednodušší. Prostě zajdete do banky, vyplníte příkaz, či to lépe uděláte na počítači a pošlete se svou radostí pomáhat druhým nějakou tu stovku. Je to prostě jednodušší. A pomáhá to. Stovka ke stovce, a máte projekt zajištěný. Pokud neočekáváte státní podporu, protože máte vysoké náklady.
Pár let jsem se styděl, když jsem tehdy za pomoc Monice, v jedné východoslovenské nemocnici obdržel peníze na můj projekt pro zdravotně postižené. Monika umřela, na východ Slovenska nejezdím a její příbuzný? O tom nic nevím. Peníze se použily na roční platbu webhostingu. A je to.
Na druhou stranu, sám jsem si obstaral některé programy, dostal jsem je jako dárek. Občas nějakou korunu na provoz. Měl bych tedy i já pomoci. Jenže komu. Dnes mi přišla obálka pro dvanáctiletou Majdu. Mám si představit, že je mi teprve 12 a letím balónem. Pak zavřu knihu plnou dobrodružství a zjistím, že jsem na vozíku. Nebo mám leukemii.
O sobě psát nemůžu, bylo by to asi zřejmě dost neetické vůči těmto lidem. A hlavně dětem. Máme si vybrat Fond ohrožených dětí, týraných i na Vánoce? Děti z dětských domovů? Seniory? Zdravotně postižené? A poslat každému stovku?
Na druhou stranu vidím, kdo za těmito projekty stojí, kdo jsou mecenáši, a proč tedy pomáhat? Například firma Zoner , od které máme program pro úpravu fotografií, od nich to také byla dobrá vůle, darovat je nějakému neznámému projektu. Kolik takových obdarovala? Kolik úsilí věnovala své práci, aby mohla zase dál pomáhat těm, kteří nemohou nijak přispět do společného díla, protože prostě nemohou, nejde to.
Jsou to zřejmě hloupé otázky člověka, který je na tom se zdravím dost špatně. Ale toto není problém, který mě nejvíce trápí, tedy peníze. Horší je to, že zda má vůbec cenu nabízet pomocnou ruku. Za dobrý pocit? Za těch sedm let, co jsem se snažil pomáhat, být i dobrovolníkem v nemocnici, v azylovém domě apod. a sám chodil na dialýzu, trpěl a pomáhal. Nenechte se mást, nikdo totiž není dokonalý. Matka Tereza chodila mezi ty, kam se jen tak nikdo neodvážil. Ježíš se za nás nechal ukřižovat,Jan Hus zemřel za pravdu, a tedy kvůli nám. A mnozí další.
A já tu "špekuluji," komu pomoci. Penězmi. Jinak by mi neposílali složenky s propiskou. Pokud to učiní naše redakce o dvou lidech, či já sám, to nevím. Komu? To také nevím. A kolik? Uvidíme.
