V Jeseníkách domov můj

Každý máme svůj kout, kraj, kde jsme doma a s kterým jsme splynuli. Splynuli natolik, že svému kraji rozumíme a jsme vůči němu ohleduplní a milujeme jej a podle toho se tak i chováme. 

Prostě jako doma. Když vejdeme tak hezky pozdravíme všechny přítomné, zujeme si boty, abychom si nezasvinili obývák a vůbec náš život vedeme tak, abychom si svůj domov nezničili. Protože jsme doma šťastní a nikdy bychom svůj domov za nic nevyměnili.   

Takovou jsem právě vymyslel definici lokálního patriotismu, což je dle mého soudu mnohem víc než opěvování jakýchsi vlastí, pod kterýmžto pojmem se dá schovat kdeco. A to jak války tak i nenávistné ideologie a kdejaká levárna a bouda na lidi. 

Proto je nejlepší najít si své místo, kde znám každý kámen a až je všechny poznám tak je budu poznávat znovu, protože všechno okolo bude zase jiné. A to už buď podle roční doby, nebo počasí takže člověk se rozhodně nudit nebude. Ostatně já slovo nuda neznám a když ho od někoho slyším dívám se na něj jako na blázna. Kterým ostatně také je, když nechá život proplynout mezi prsty namísto toho, aby si například vzal kolo jako já a vyrazil do hor. 

Letos už jsem toho od února, kdy jsem začal sezónu najezdil opravdu hodně a stihl jsem si i prolítnout maďarské pohoří Bükk na severu Maďarska a bylo tam krásně a nádherně. Ale Jeseníky nic nepředčí. Protože Jeseníky jsou nejkrásnější hory České Republiky a rozkládají jak u nás tak i v Polsku, tedy po celých Sudetech, protože hory žádné hranice nemají a lidi, kteří je milují také ne a tak je ono Pohoří kanců, jak zní překlad tohoto pojmenování od římského vědce Plinia rájem nás lokálních patriotů sudetských.

A protože se o všechno hezké rád dělím, tak jsem přivezl i něco fotek z poslední doby. Jsou sice jen z iPhonu, protože foťák se mi do těch našich kotárů opravdu tahat nechce, ale doufám, že i tak vás potěším a do našich hor třeba i přivedu. Ale ať vás zase není příliš, protože Jeseníky jsou krásné svou liduprázdností, kdy můžete jet na kole nebo jít pěšky třeba půl dne a nepotkáte živou lidskou duši.

A když už ji potkáte tak vězte, že my cyklisté se zdravíme Ahoj. Neboť je to slovo krátké a když člověk stoupá někam do těch našich výšek nemá vzduchu nazbyt. A když budete za turisty tak je to Dobrý den. Jiných rozdílů nemáme.  

A až zase vyrazím do hor tak zase něco nafotím a natočím a udělám vám radost. 

A jestli z toho nebudete mít radost, hledejte příčinu jen sami v sobě. 

Mirek vám jen ukazuje cestu, jít už musíte sami. 

Miroslav Václavek

Šumperk