Končí starý rok a pomalu přichází ten nový. Tradiční střídání stráží času dalo by se říci, ale jen zdánlivě. Protože letos je příchod nového roku spojen ještě s čímsi něčím úplně jiným.
Protože letošního Silvestra tomu bude třicet let, kdy v prvních vteřinách roku 2023 budeme slavit třicáté narozeniny naší země, tedy naší krásné České Republiky.
A proč to vůbec připomínám?
No to přece z jednoho velmi důležitého důvodu, protože se mi zdá, jako bychom tento fakt doposud odmítali přijmout a žili v jakémsi přeludu imperiálního Československa, protože neslavíme vznik našeho státu k prvnímu lednu, ale pořádáme neustále jakési oslavy státnosti k dvacátému osmému říjnu. Což je totéž jako přijít na hřbitov, vykopat rakev, odklopit víko a umrlci potřást hnáty a popřát mu všechno nejlepší, hodně zdraví a dlouhá léta.
Takovéto oficiální poblouznění smyslů se hned tak nevidí a řekl bych, že jsme celosvětovým unikátem, kdy odmítáme vzít na zřetel to, že přelud československého státu, nazývaný coby obnovení české státnosti, se dávno rozplynul jako pára nad hrncem.
A není čeho litovat, protože důvod ke vzniku této fantasmagorie byl jediný, dosáhnout na veřejné peníze, které císař pán do roku 1918 nenechal rozkrádat a pak i ten, že na troskách Rakouska vytvoříme nové hranice a svými východními koloniemi si budeme léčit své národnostní komplexy a budeme si chladit žáhu pomstou na českých Němcích a to za to, že jsou ekonomicky úspěšní a my ne.
Proto tento projekt Masaryka a Beneše nemohl mít dlouhého trvání a vzal zasvé při první konfrontaci s mezinárodní krizí, kdy se sesypal jako domeček z karet, kterým i byl. A navzdory dodnes pečlivě udržované legendě o mnichovské zradě, kdy odstoupení takzvaného pohraničí, tedy oblastí osídlených českými Němci nacistickému Německu inicioval a navrhl Beneš, však rozbití druhé republiky dokonali Slováci vyhlášením fašistického slovenského štátu.
To je jedna z realit, před kterou dodnes zavíráme oči a připomínáme tak slepého, který je odkázán na oči jiných a nechává se jimi vodit a tak pořád a donekonečna bloudí, aby jednou snad našel odvahu a pohlédl do zrcadla přítomnosti a přenechal maškarády s dvacátým osmým říjnem a Masaryka s Benešem historikům i když to bude velmi bolet.
Protože pravda, kterou historici zjistí o dosavadních svatých a modlách a napíší o tom bývá bolestivá, ale my máme naštěstí náplast a tou je naše krásná Česká Republika, která je důkazem toho, že západní Evropa je navzdory všem prvorepublikovým ubrečeným lžím náš spojenec a my jsme její pevnou a nedělitelnou součástí a základním stavebním kamenem a to již od devátého století.
Proto slavme první leden a nejen ten nadcházející, jako náš návrat mezi civilizované země, který se nám povedl především díky tomu, že jsme přestali řešit kvadraturu československého kruhu a vzali v potaz nemožnost dalšího trvání československého reliktu, kdy Československo skonalo rozbitím ze strany Slovenska v roce 1939, protože to, co bylo po druhé světové válce byla již jen ruská gubernie.
Opravdu není čeho litovat, ale je z čeho se radovat. Že již třicet let rozvíjíme naši demokracii, že jsme součástí vlasti našich vlastí, tedy Evropské Unie a podílíme se tak na největším mírovém projektu v dějinách lidstva a naši bezpečnost garantuje naše členství v Severoatlantickém obranném společenství NATO.
Za oněch třicet let jsme ušli dlouhou cestu. Ze zanedbané a zoufale chudé a zaostalé země, kterou komunisté v roce 1989 předali ve zbídačeném stavu, jsme se stali zemí za kterou se nemusíme stydět.
Jsme zemí se sociálně tržní ekonomikou, liberální demokracií amerického typu, zemí která investuje do kvality života svých občanů a zemí, která se změnila ze země, která jen ještě před pár lety chtěla cosi sladit EU v zemi s jedním z nejúspěšnějších evropských předsednictví a v dobách mezinárodní krize a ohrožení světového míru, zvládla svou úlohu na výbornou.
To je naše národní maturita, kterou jsme zvládli na jedničku a s vyznamenáním a na kterou můžeme být hrdí.
Protože jsme si ty, kteří vedou naši zemi a EU zvolili a zaměstnali svými hlasy a já se jen snažně přimlouvám, abychom stejně dobře zvolili i ve volbách prezidentských, které s novým rokem 2023 jsou za dveřmi.
Přeji naší krásné a vzkvétající zemi k jejím třicátým narozeninám mír, prosperitu, rozkvět a řád.
Mír potřebujeme, abychom žili, prosperitu, abychom žili dobře, rozkvět, abychom měli radost ze života a řád, abychom žili slušně a s ohledy jak sami na sebe tak i na obecnou prospěšnost.
Miroslav Václavek
Šumperk
Bývalá špinavá, zanedbaná, zaplivaná a beznadějná garnizona Střední skupiny sovětských vojsk
