Jda ráno k lékaři v čase, kdy školáci spěchají do školy je velmi zajímavé, zjistil jsem. Nejenže je všechno nové a svěží, ale člověk se toho spoustu doví.
Protože člověk tak potká prvňáčky s aktovkami, které jsou větší než oni, jak za hrobového ticha jsou vláčeni za ruku maminkou zabodávající zrak do chodníku do chřtánu školy na obzoru. Jako když staří Mayové předhazovali za oběť své děti jejich bohům.
A pak se v ulicích pomalu líhnou otrkaní páťáci s kalhotami na půl žerdi a světácky pohazují patkami vlasů a přidrzle se dívají na staršího člověka, který se šine k lékaři a ukazují mu, jak frajersky si umí odplivnout.
A pak, z oblaku bílého dýmu vystoupí dívka mocně pukající z elektronické cigarety, na kterou přešla o prázdninách do deváté třídy z balených cigaret. Inu, co by deváťák neudělal pro zdraví, že jo.
No a nakonec se přidávají milenecké páry ze všech školních tříd a jdou za ruce usednout do škamen a snad to přežijí, než je velká přestávka svede zase dohromady a Romeové a Julie s pupínky na tvářích vypovídajících o tom, jak mocně se probouzí v jejich tělech míza nebudou muset trpět alespoň na chvíli odloučením.
Inu, když k lékaři tak jedině zavčas, aby se člověk sám přesvědčil, že se vůbec nic nezměnilo a jestli něco, tak jedině to, že my jsme byli ještě mnohem větší sígři a jediné, co vede k mravokárným výkřikům starších a pokročilých je to, že dotyčný zblbl a zapomněl :-)
P.S. Z čehož vyplývá, že autor článku za prvé ještě nezblbl a nezapomněl a za druhé, že podle svých dětí poznáte se, milí rodičové.
Miroslav Václavek
Šumperk
