Středula prezidentula

„Chtěl bych závěrem říct delegátům, aby přemluvili svého předsedu (Středulu), aby kandidoval na prezidenta republiky. Skuteční kandidáti by měli být přemlouváni,“ 

Nechal se na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů v dubnu tohoto roku slyšet dosluhující prezident České Republiky, Miloš Zeman. 

Přičemž ostatní kandidáty na prezidentský úřad označil za pochybné existence s tím, že jediný, kdo by jej měl nahradit ve funkci je právě Pepa. A Pepa se přemluvit nechal, protože co měl také dělat, když dle jeho slov lid začal spontánně sbírat podpisy pro jeho kandidaturu. Přece je nemůže zklamat, když po něm tolik touží.

A tak v květnu svou prezidentskou kandidaturu oznámil veřejně, ale tak nějak mu to s těmi podpisy asi moc nejde a je třeba přitvrdit. Inu, když někteří kandidáti svou kandidaturu dělají skrze setkání s občany a sbírají podpisy skrze dobrovolníky, proč své příznivce nesbubnovat a nepřivézt odborovými autobusy na jedno místo? 

No a tak bude osmého října v Praze odborářská manifestace. Za co a nebo proti čemu? No přece za všechno a proti všemu. A nejvíce proto, aby se na ní odborový boss se statisícovým platem a luxusními hodinkami a neméně luxusním italském vohozu představil, coby otecko lidových mas a aby se zasadil. 

O to, aby bylo dbáno o lid, aby lid měl chlebu a her a aby lid netrpěl pod jhem kapitalismu, ale aby šel za ním, za Pepou Středulou, prezidentulou. Proč uvádím toto spojení evokující svým zněním rumunštinu? No to proto, že je vám snad na výsost jasné, že kdyby si lid Středulu za prezidentulu zvolil, máme zde jakýsi mix balkánsko-jihoamerického pojetí hlavy státu se všemi negativy, které to může přinést. O pozitivech nevím, pokud nějaké znáte tak sem s nimi. 

Ostatně o tom hovoří nejlépe už to, že svou prezidentskou kandidaturu hodlá rozjet na manifestaci svolané organizací, které je boss, což je natolik nehorázné, že by si to ani Perón netroufl. Ale to u nás není nic nového, odbory, které jsou jinak velmi důležité, protože jsou nárazníkem mezi mnohdy terminálními zájmy a požadavky zaměstnavatelů  a zaměstnanců si svou práci u nás v zásadě nedělají. O to více jsou ale nástrojem v politickém boji, kdy se odborářští bafuňáři derou skrze své ovečky k moci a ještě větším penězům, než které z nich sedřou na příspěvcích. 

Neboť skutečné odbory poznáte tak, že jsou apolitické a starají se o to, aby zaměstnanci měli co nejméně podnětů ke stížnostem a zaměstnavatelé, aby měli co nejméně potíží se zaměstnanci a jejich bossové nekandidují na nejvyšší úřad v zemi.      

Z čehož vyplývá, že v naší zemi odbory neexistují, ale můžeme směle hovořit o čemsi jako o odborech loutkových, takových jaké zakládají zločinecké organizace, jakou je například italská mafie, aby díky stávkám zaměstnanců donutila stát či město k ústupkům spojených s finančním profitem pro firmy, které vlastní. 

Tedy je třeba na pana Středulu a jeho kandidátskou demonstraci pohlédnout jako na pokus o balkanizaci či  narcojihoamerikanizaci naší země. 

Tedy jako na něco, co v naší zemi nemá místo a z něho samotného to činí osobu nejen pochybné existence, ale i existence velmi temné. 

A u toho doufám po prezidentských volbách i zůstane. 

Miroslav Václavek

Šumperk