Konec Zemanů v Čechách

Máme dva týdny po parlamentních volbách a politická scéna naší země je vzhůru nohama. Po bloku přisluhovačů Kremlu a domácího, politicky organizovaného zločinu zůstal, pomineme-li zločineckou organizaci SPD jen relikt  

pod názvem ANO, který zcela osiřel a má před sebou jedinou perspektivu. Pomalé umírání, protože jak to tak vypadá, příští sněmovna nebude mít rozpaky vydávat k policejnímu vyšetřování a následnému trestnímu stíhání ani zloděje, ani popírače romského holocaustu, takže se nad SPD pomalu stahují mračna a pokud o pana velkotovárníka jde, ten také již nemůže spoléhat na chapadla, která ho doposud chránila před zákony této země. 

Tedy, volební výsledky jsou nejen skvělé, ale přímo úžasné a my občané ČR jsme to vzali z jedné vody načisto a konečně jsme ze zákonodárného sboru vymetli jak komunistické masové vrahy, tak i jejich pobočku pod názvem ČSSD. O tom, že do něj nepronikla další zločinecká uskupení je rovněž skvělé a slušnému a jen poněkud inteligentnímu člověku se tak na tváři rozhostil úsměv. Na té mé nevyjímaje. 

A tak poslední, co zbývá učinit za padesáti lety diktatur, v nichž se naše země od roku 1939 do roku 1989 nacházela, je učinit závěrečnou tečku za výkazy ztrát, popravených, umučených, upracovaných k smrti, postřílených, profesně zlikvidovaných, uprchlých a vyhnaných. 

Touto tečkou bude mocenský konec reformního komunisty Miloše Zemana, který se věren svému životnímu postoji prolhal až do prezidentské funkce, kde se velkopanskou arogancí nafoukl do nestvůrných rozměrů a hodlal naši zemi definitivně vykolejit a zmrzačit a poté nasadit na ruský širokorozchodný rozměr a odvézt ji z Evropy na rusko-čínské hranice. 

Právě tato doba, kdy čtete tento článek se měla stát jeho triumfem, kdy se měl hrát poker o existenci naší země. Ovšem občan, který je svrchovaným majitelem moci v ČR karty namíchal jinak. A tak se z vabanku o lidské životy stala partička standartní karetní hry mezi slušnými lidmi a ti, kdo si již brousili nože na krk demokracie mohou jen bezmocně zatínat pěsti. 

Mezi těmito lidmi je i Miloš Zeman, pro nějž rozhodně nejde o oslnivý závěr jeho kariéry s odměnou spočívající v pohřbení u kremelské zdi a vydání známky s jeho podobiznou v azbuce, ale řízením osudu, který jsme vzali pevně do rukou, jde o jeho soukromý soumrak bohů.   

Tento pán, který v poslední době slouží již jen jako reinkarnace Leonida Iljiče Brežněva, za jehož zády se také dějí čachry všeho druhu, včetně záhadných podpisů na jmenovacích dekretech a bůhví na čem ještě, by mohl sloužit jakožto názorný případ toho, čemu se říká karma. 

Neboť jak píše budhismus i wikipedie: "Karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou."

Ale nechme nebeské zákony těm, kdo je tvoří a vymáhají a radujme se. Nikoliv snad z jeho nemoci, utrpení a bolesti, ale z toho, že ačkoli věnoval zničení naší země, věren své smlouvě s kremelským ďáblem veškerou svoji energii a čas, zlo bylo poraženo. 

Tedy, ať nový parlament, který poprvé zasedne 8. listopadu onu tečku společně se senátem ČR učiní, co nejdříve a fakt odvolání z funkce budiž tím jediným, co po něm zbude. Faktem jediným pozitivním.    

Budoucnost právě začíná.

Vítejte.

Miroslav Václavek

Šumperk