Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Každý den jiný stát a přesto pořád ten stejný, aneb týden v Julských Alpách na kole

Z okolních hor se sneslo bílé ráno, bílé stejně jako vápencové vrchy okolo, když vtom nás probudilo řízné: "Raus!" Osádka vozidla podřimující na rakouském parkovišti v tu ránu procitla ajn cvaj a počala hledat bílé podkolenky  

a málem se připojila k osádce vedlejšího vozu s velkým D na značce, kterému velela blond velitelka a která rovnala blond děcka k přepočítání ven z auta do úhledné řady, aby se nám ulevilo, že my máme na značce CZ a tudíž se na nás ono vyštěknutí nevztahuje. 

Ale befél je befél a tak jsme se vysoukali z prostoru našeho auta, které jsme užili ke spánku nad ránem a mohutným zívnutím jsme si málem každý vyvrátili sanice a usoudili, že tedy asi taky vstaneme a půjdeme využít služeb rakouské tankštelle kousek od Villachu a pak, že to dorazíme. 

A taky, že jo, za hoďku a něco jsme dorazili na fraj parkoviště kousek od villašského nádru, což bylo skvělé, protože tady za týden vystoupíme z vláčku, neboť vyrážíme na kolech do Julských Alp a prolítneme to, až k moři. 

A tak sundáváme kola, vytahujeme batohy, spacáky a stany a vůbec veškeré krámy, které potáhneme na hrbu i na kostrách kol, když tu potichounku, polehounku přijede rakouská policaj a jako lasičky se přitočí dva policajti a jedna policajtka a prý jestli jsme tam nespali a co tam vůbec děláme a tak. Prostě takový ten nezávazný profylaktický pohovor vykonaný nepochybně na základě telefonátu některého z bdělých občanů z domů okolo. 

Ale nakonec byli celkem fajn a milí, takže to bylo s úsměvem na rtech, tedy jsme se dopakovali, nasedli na kola a vyrazili vstříc dobrodružství. 

Na rakouské pumpě.

No a už projíždíme malebnými rakouskými vesničkami a vískami a všude okolo, jako houby po dešti začínají vyrůstat kopce, které jakoby chtěly růst až do nebe a je opravdu velké teplo a tak jedeme lážo plážo po krásných cyklostezkách, které k nám ještě z neznámých důvodů nestačily dorazit.

Arnoldstein

Jedeme, tedy můj bratr, jeho syn a já, abyste věděli s kým máte tu čest a cesta se zvedá zatím velmi zlehka a potkáváme skupinku cyklistů s bialo czerwonou vlajkou s orzelkem, tedy Poláky a tak se dáváme do řeči, protože polsky umím stejně dobře jako česky a cesta plyne v družném rozhovoru a tady Poláci odbočují tak si slibujeme, že až se potkáme w Polsce, že si vypijeme :-) 

Směr Itálie :-)
A už je tady :-)

Přijíždíme do italského Tarvisia a dáváme si nějaké mangiare a rozhodujeme se pokračovat dál a projíždíme opuštěným hornickým městem, které vypadá jako z nějakého postkatastrofického filmu a přijíždíme k jezeru Lago del Predil, kde rozhodujeme, že zde budeme šlófovat. 

Pohled od bufáče.

Po dalším mangiare v bufetu u jezera, kde se krom něj široko daleko nenachází vůbec nic, aby zůstal zachován přírodní ráz, se přesouváme na jeho druhý konec, kde na břehu rozbíjíme ležení a jdu si zaplavat a pak osvěžen uléhám do spacáku v nadmořské výšce 969 metrů a nad hlavami jsou miliardy hvězd a občas nějaká kreslí čáru v naší atmosféře, jako když dítě dýchne na sklo autobusu a pak v tom čmárá a dávám si dohromady perspektivu svého omezeného bytí a okolo stojí mlčenlivé skály a je hluboké ticho. 

Lago di Perdil

Ráno se probouzíme do slunečného dne, z jezera stoupá ranní pára a v jemných vlnách se vlní okolní hory a tak se jdu do jezera umýt a pak se balíme a jedeme zase dál. Vracíme se k bufáči, kde si dáváme parádní mangiare, doplňujeme tekutiny do lahví a do sebe a za chvilku jsme ve stoupání na Predil Pass, což je horský průsmyk mezi Itálií a Slovinskem a cesta začíná mít ráz alpský, ale je to hezká asfaltečka a tak jsme celkem za chvíli o několik set metrů výš kousek od čáry a já si jdu prohlédnout bunkry dělostřelecké rakouské baterie a pak nás vítá cedule Slovenia a začíná sjezd, který je opravdu ostrý a opravdu dlouhý a kde nám tabule říkají, že má 13,5 stupně a kde vesnice Strmec na Predelu dělá čest svému jménu. 

Juslkými Alpami.
Nad Lago del Predil.
Julské Alpy.
Predil Pass.
Predil Pass.
Rakouská dělostřelecká baterie.
Kousek od Tarvisia.
Lago del Predil.
Nedalo Tarvisia.
Predil Pass, hranice.

Přejíždíme most nad takovou hloubkou, že snad ani není vidět její konec a brzdy mají co dělat, protože je to dolů téměř kolmo a provoz na té cestičce na tři facky je poměrně velký, takže zapínám všechny mé radary a potkáváme peleton na silničkách, který se s vyplazenými jazyky a s dresy dokořán šine pomalu v protějším druhu nahoru a závistivě na nás pokukuje, jak si to sjíždíme dolů. 

A najednou se cesta trochu srovnává a jsme v Log pod Mangartom, kde se ohlížíme zpět a nechápeme kudy jsme to vlastně přijeli, protože na obzoru se tyčí hory, které budí respekt od pohledu. A pak už dojíždíme do kempu Lazar, který stojí na břehu řeky Soča a stavíme stany a mě to nedá a jdu dolů k řece, která huláká, křičí a syčí na celé kolo a je průzračná a tyrkysově modrá a tak do ní v blízkosti břehu hépnu a ona mne probodne milionem jehel, protože je jako led a její proud mne tahá za nohu do peřejí, ale stačím se vydrápat ven a lapám po dechu a je mi krásně. 

Log pod Mangartom, z tam odsud jsme přijeli.
Log pod Mangartom.
Slovinské ovečky.
Julské Alpy.
Julské Alpy.
Julské Alpy.

Ráno si v kempu dáváme snídani a kávu a v třeskutém vedru, které panuje ve dne v noci vyrážíme na další část cesty. Projíždíme údolím řeky Soča, kde se za první světové války odehrávaly strašlivé bitvy a kde jsou cesty lemovány válečnými hřbitovy přes Kobarid a přijíždíme opět do Itálie do města Cividale del Friuli, kde si dáváme něco na pití a chvilku alespoň velmi relativně vychládáme i když teploměr ve stínu ukazuje 34 stupňů pana Celsia. 

Cividale del Friuli.
Cividale del Friuli.
Cividale del Friuli.

Ale už to máme jen kousek na ubytko, kterým je opravdu krásný a vznešený hotel v Cormons, kde si za pár kaček za noc užíváme nevídaného luxusu, jako je klimoška na pokoji, terasa, kde si sušíme přepraná trička a hotelový bazén, kde se povalujeme na lehátcích a kde si dávám skvělé italské bahno. 

Na druhý den se loučíme na recepci a paní recepční si pro sebe překvapeně říká, Repubblicca Ceca, a pak pokračuje slovensky, že pochází z Trnavy a že v Itálii žije už víc jak dvacet let a člověk se jen utvrzuje v tom, jak je svět malej, až malinkatej a pak vyměňuji synovci přední duši, protože někde včera píchl, ale to k cestování na kole patří a protože jsem strašně šikovnej tak už zase jedeme dál a cesta ubíhá mezi poli se slunečnicemi a kukuřicí a pak se přidávají i vinice, které se táhnout do nedohledna a všechno to krásně voní, jak to zraje a je slyšet jak slunce plní hrozny vínem k prasknutí a přes cestu přebíhají ještěrky a plazí se plazi a vzduch se horkem úplně třepe. 

A tak jsme rádi, že jsme si na tento den naplánovali krátkou etapu a spíme ve vesnici z 15. století ve stejně starobylém domě a vyrážíme do města Palmanova, což je vojenská pevnost v mnohoúhelníkovém tvaru. A samozřejmě jako všude v Itálii je většina obchodů a hospod zavřena, protože Ital tou dobou někde polehává ve stínu a nějací blázniví turisté z Česka, kteří by rádi něco pojedli a popili jsou mu víte leda tak kde, ale i tak poblíž palmanovského náměstí nacházíme nějaké trattorie, kde se pracuje a tak usedáme do stínu a zvykáme si na italský způsob život, který plyne pomalu a klidně a usrkáváme kávičku, limonádičku a my dospělí pivečko a vínečko a přikusujeme  bruschettu, měl jsem se šunkou a s funghi a lelkujeme a pak se procházíme  a čekáme až k večeru dorazí další bráchův syn, který projíždí Itálií a pak najednou přímo vedle nás zastaví jeho dodávka a tak se vítáme, a usedáme k mangiare a radujeme se z toho shledání. 

Palmanova.
Palmanovské nicnedělání :-)
Palmanovská bazilika.

Protože v Česku se nám to podaří málokdy a za tím, abychom se alespoň s malou částí naší rodiny viděli, musíme do Itálie. Což se daří a pojídáme italskou kuchyni a pak se zase loučíme, protože synovec musí spěchat do Práglu a zase se loučíme a třeba opět příští rok v Itálii nashle :-) 

Cirkus Václavek :-)

A my se už za tmy vracíme do pět set let starého domu a ukládáme se do betle a na sousední zahradě dovádí italská mládež, ale protože jsme utahaní jak koťata, přepravujeme se rychle na druhý břeh a usínáme. Tedy, nemohu sloužit pokud o italskou mládež a podrobnosti jde :-) 

Ale je tady zase ráno a slunce jede na plný céres, ale dnes to taky nemáme daleko a navíc jedeme italskou Hanou, protože z hor zůstaly jen stíny na obzoru a přijíždíme do kempu u města Grado a soutěžíme o to, kdo první uvidí moře, což vyhrávám, protože spatřuji moře kukuřice a jsem prohlášen za cretino a už je tady, laguna s kempem a ostrovem, na kterému pobudeme dva dny a tak opět stavíme jurty, jako správní kočovníci a jdeme do bazénu a něco pojíst a popít, protože jsme šťastně dorazili a tak to neflákáme :-) 

Jurta je připravena :-)
Když slavit, tak pořádně :-)
Východ slunce nad lagunou.

Druhý den jedeme po několika kilometrovém mostě nad lagunou do města Grado, což je lázeňské letovisko na pobřeží moře a kde je tak krásně, že se mi nechce zpět, ale nedá se svítit, povinnosti volají. 

A tak po závěrečném úklidu a spakování pojíždíme na kolech do Cervinagno del Friuli, kde lezeme do vláčku a jedeme do Udine, kde máme hodně času a tak jdeme zkouknout Udine a nedaleko nádru usedáme na kávu a zjišťujeme, že jsme asi v severní Africe, protože jsme v přistěhovalecké čtvrti, což barevnost našeho výletu jen doplňuje a jdeme dál do centra, které je překrásné a renesanční a dáváme si jak mangiare tak i něco na pití a pak už musíme zase na nádr, když vtom synovec Jožka oznamuje, že opět píchl, pro změnu kolo zadní, ale protože jsme jen kousek tak to dotlačí a doma to opraví a pak přijíždí lokomotiva Siemens a nakládají se kola do rakouského vlaku, co jede do Vilachu a když je 17.22 tak vlak v 17.22 ani jedna vteřina méně nebo více odjíždí a funguje v něm klimoška a lidi jsou na sebe moc milí a povídají si a jedna starší paní Rakušanka na nás hovoří krásnou češtinou, tak si s ní taky povídáme a vlak projíždí takovými scenériemi, že všichni jsou nalepeni na oknech, neboť se s námi loučí Julské Alpy a pak vlak vjíždí do prvního tunelu a po zbytek cesty se v něm vlastně pohybuje téměř pořád, než nás to vyplivne kousek od Villachu a pak i na hauptfbánhofu. 

Udine, nevyslovuje se Udíne, ale Údine :-)
Udine.
Udine.
Udine.
Udine.
Udine.
Udine.
Udine, nádr, za chvilku nás naloží rakouský vláček.

A my to máme jen kousíček na parkoviště, kde se neplatí, ale tentokrát už bez pohovoru, protože už jsme staří známí a zase pakujeme všechny krámy dovnitř a dáváme kola na střechu  a po třetí ráno jsme v Práglu a jdeme do betle a já v osm ráno vyrážím zase na nádr, ale na hlaváč a ještě mě čeká cesta domů do Sudet, 

A co z celé téhle cesty a nádherného čundru těmi nejkrásnějšími kouty Evropy vyplývá? 

Že je zapotřebí občas ztratit cestu a najít nějakou novou, která se nám otevře, protože toho jsme hodni a kde se dozvíme jak něco sám o sobě tak i o světě okolo. 

A taky, že i když jsme projeli tři země, že jsme byli pořád v jedné a té samé.

Ptáte se, co to ten chlap vykládá? 

Vykládá následující, že kdysi ono území bylo lénem Přemysla Otakara II. a spravovali jej čeští páni jako třeba Oldřich z Heunburgu či Oldřich z Drnholce a vlastně i poté, co bylo území naší krásné společné rakouské vlasti nešlo o cizinu, neboť i my jsme byli její součástí. 

A tak díky za náplast EU, která zhojila ty nevětší rány vyvolané šílenstvím nacionalismu, který Evropu přivedl ke dvěma světovým válkám a že se z hranic se staly jen místa, kde se národy dovídají o své pestrosti a kterými procházejí, jako dveřmi otevřenými dokořán. 

A jestli si snad kladete otázku, že bych si tam něco taky zajel?

Má odpověď zní jeďte a to třeba hned! 

Dozvíte se, jak jsou lidé v Rakousku příjemní, milí a fajn a že něco tak nespolehlivého, jako je český vlak může jezdit na vteřinu. Pak se dozvíte i to, že ve Slovinsku jsou lidé veselí, hodní a pohostinní a že jejich země se dotýká nebe a že v Itálii jsou cesty, jaké chceme i u nás a že pořádek, zdvořilost, čistota a ohleduplnost v těchto zemích vládne. A především, že ani u nás to není tak strašné, jen vychytat pár much, nebo spíše masařek a pak ty cedule na hranicích zůstanou jen hranicí foklórní, nikoliv civilizační.

A hory?

Bože, ještě pár let vám z toho půjde mráz po zádech, jen na to vzpomenete.  

 

Miroslav Václavek

Šumperk      

 

   

 

Autor: Miroslav Václavek | středa 30.8.2023 17:00 | karma článku: 16,97 | přečteno: 465x
  • Další články autora

Miroslav Václavek

ANO, vajíčko z kterého se vylíhlo hnědé kuřátko

Majitel hnutí ANO, pan Andrej Babiš se konečně odhodlal ke svému politickému coming outu a strhl si masku demokrata s liberální tváří.

11.7.2024 v 17:00 | Karma: 39,00 | Přečteno: 3119x | Diskuse | Politika

Miroslav Václavek

Neříkejte nám pane Fialo, že je všechno v pořádku!

Ano, na první pohled se zdá, že vláda Petra Fialy vykazuje profesionální výsledky. Inflace je těsně nad dvěma procenty, nezaměstnanost klesá ke třem procentům.

20.6.2024 v 17:00 | Karma: 34,22 | Přečteno: 4854x | Diskuse | Politika

Miroslav Václavek

Liebengrad, příběh lásky těch, kteří se měli nenávidět

Liebengrad, to je název mé nové knihy, na které ještě pracuji. Její název je složen z německého liebe, tedy láska a grad jako Stalingrad a jak již název evokuje, odehrává se v Rusku.

29.5.2024 v 17:00 | Karma: 8,87 | Přečteno: 282x | Diskuse | Poezie a próza

Miroslav Václavek

Poslední ostrovy svobody

Svoboda je základní stavební kámen člověka. Je to způsob života, ke kterému byl stvořen a ke kterému ho vede jeho přirozenost a umožňuje mu být šťastný.

22.5.2024 v 17:00 | Karma: 14,15 | Přečteno: 430x | Diskuse | Cestování

Miroslav Václavek

Potkali jsme pořádnou svini...

Tedy, abych to upřesnil, potkali jsme pořádnou bachyni. Ale abych nepředbíhal, protože teprve vstáváme a oknem se dere dovnitř maďarské slunce.

9.5.2024 v 18:00 | Karma: 10,42 | Přečteno: 597x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  7:30

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Spadlý strom v Praze zranil dva lidi. Bouřky v Česku komplikovaly dopravu

6. července 2024  11:58,  aktualizováno  22:56

Silné bouřky, které v sobotu večer přecházely přes Česko, za sebou zanechaly mnoho škod, potíže v...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Selhala ochranka? Tragédie byla blízko, střelce od Trumpa dělily desítky metrů

14. července 2024  9:58,  aktualizováno  12:54

Atentátník, který se pokusil zastřelit exprezidenta Donalda Trumpa, se podle tajných služeb dostal...

Střelili ho? Právě se stal prezidentem. Jak svědci prožívali atentát na Trumpa

14. července 2024  12:51

Když se ozvaly na volebním shromáždění exprezidenta Donalda Trumpa v Pensylvánii výstřely, nastal...

Po deštích opět horko. Na začátku týdne se vrátí tropické třicítky

14. července 2024  12:10

Přímý přenos V neděli jsou stále ještě zvýšené toky některých řek po vydatných deštích, ale už na začátku nového...

Přežili Roosevelt, Reagan a Trump. Atentátníci zabili čtyři prezidenty USA

14. července 2024  11:48

Co mají společného Abraham Lincoln, James A. Garfield, William McKinley a John Fitzgerald Kennedy?...