Nebe hledají lidé od okamžiku, kdy si uvědomili, že jsou součástí nekonečného vesmíru. Od těch dob je jim tady na Zemi všechno malé a zdvíhají hlavy, zaklání se a vyhlíží nebe tam nahoře.
Každý si pod ním představuje něco jiného. Někdo by jej chtěl mít jako pláž na břehu moře, jiný zase jako ráj, kde se jen natáhneš a piješ nektar a jíš ambrózii. Další by se zase rád těšil pohledem na ladné křivky andělů prosvítající z průsvitných říz a další by se chtěl dotýkat věčnosti krásy zrakem, který spočine na město tam dole. Které jakoby vypadlo z knih o životě po životě.
Ano, úplně každý z nás má ve svém srdci takové to úplně tajné místo, kam nikdo kromě jeho touhy nesmí a kam pustí jen ty nejbližší. Kterým se svěří. Kteří mu rozumí a kterým nemusí nic vysvětlovat. A proto ani já vám, moji milí čtenáři nebudu nic vysvětlovat. Protože vás, kteří mi rozumíte, do svého světa pouštím dost často a ti kteří mi nerozumí, ti to mají blbé.
Tak vám sem dám pár fotek nebe na Zemi, kde jsem byl před pár dny. Je tam všechno, je tam světlo a stíny, jsou tam andělé krásných holek i moře, které má takovou sílu, že si s vámi pohazuje, jak se mu zlíbí a propouští vás z vln, až to samo uzná za vhodné.
Jsou tam nebeské Gaudího stavby, kterými projdete do jiných dimenzí, je tam tržnice, kde jste jako v rajské zahradě, je tam metro coby předpeklí, jaké je tam horko, jsou tam pouliční hráči, kejklíři i žebráci. Jsou tam bohatí i chudí, chytří i hloupí, hlasití i tiší i ti, kteří to všechno jen s úžasem pozorují a podávají vám o tom zprávu.
Zde je.
V jakémsi turistickém průvodci jsem četl, že v Barceloně se můžete ztratit. Nevěřte tomu, protože v Barceloně se můžete pouze nalézt.
Tak Barcelono, zase někdy, protože nejlépe je mít pár let v nebi někde na zemi, jak se to zpívá v té písničce Osvobozeného divadla. Tím opravdu nic nepokazíte, mešúrs...
Miroslav Václavek
Šumperk .
