Antidotum 2013

Bože ty, jenž jsi objal de Saint-Exupéryho líbal se s mojí matkou a vdechl život zahradám Botticelliho obrazů ukázal jsi skrze křídla ptáků, že je možné být mezi nebem a zemíže čas je jen sen, kterým hoříme po všechny své dnyže s každým novým životem nám ukazuješ Stvoření, tak abychom jej pochopili i mys celou svojí singularitou, kterou se před početími blížíme k soběvím, že je těžké sdělit pravdu tak, abychom ji vůbec zahlédliale modlitby, kterými se probouzíme, jsou alespoň něčím, co nám ji dává tušitteď když přichází zima a pole jsou plna jizev ještě z létavidím padat mlhy a téci řeky a nepřestávám děkovat, že jsem směl poznat bolest lásky jejíž smysl je nám utajen, abychom si uvědomili tajemstvíbez něhož není co hledat Bože nevím vlastně nic, ale k tomu abych chápal mám víru věřím, že jsi světlo, když ve své slepotě nevidímvěřím, že jsi svědomí, když ve své pýše zraňujivěřím, že jsi dobro, když ve svém zle právě nevěřím lhostejno zda svými skutky, nebo v myšlenkáchz toho se vyznávám   

Photo, text © Miroslav Václavek 
All rights reserved

Miroslav Václavek

Šumperk