Při první návštěvě Ruska je cizinec překvapen mírou chudoby, nepořádku a technické zaostalosti. Ale objektivně je potřeba připustit, že to není tak hrozné, na zemi je spousta míst, které dokáží v tomto směru překvapit daleko víc.
Co ale návštěvník brzo zjistí, je, že existuje další odlišnost. A ta se akceptuje už těžko. Absolutní arogance moci, a to na všech úrovních. Na cestě je chodec ubožák, který je o společenský stupeň níž než řidič auta, v hotelu je žadatel o nocleh a ne zákazník, v nemocnici otrapa s problémy a ne pacient. A nad vším se tyčí státní moc, která rozhoduje o kusech, žadatelích, případech, ale ne o lidech.
Rusové si jsou vědomi svých specifik, které je od Evropy odlišují. Časté odůvodnění je, že historicky za tyto odlišnosti mohou dvě století tatarské nadvlády, která Rusko od Evropy oddělila. Ovšem toto tvrzení je pravdivé jen z části.
Během tatarské nadvlády spadala ruská knížectví pod Kazaňský chanát. Zájem tatarů se soustředil předně na výběr daní, a v ostatních záležitostech měla jednotlivá ruská knížectví značnou míru autonomie. Novgorod a Pskov byly členy německého hansovního spolku a z tatarské okupace měli spíš výhody v podobě bezpečných obchodních cest na dálný východ. Chánové nevybírali daně přímo, ale prostřednictvím vybraného knížete. Funkci výběrčího daní zastávala původně bezvýznamná moskevská knížata. Díky této kolaboraci s tatary získala značnou politickou a hospodářskou moc, kterou pak využila k svržení tatarské nadvlády, a taky k podmanění ostatních, do té doby samostatných knížectví. A převzali tatarský model samosprávy.
Tj. nikoliv samotná tatarská nadvláda, ale fakt, že od tatarů převzali noví vládci systém postavený na absolutní bezvýznamnosti a poslušnosti jednotlivce a absolutní nadřazenosti vládce v orientálním stylu je důvodem kulturního oddělení Ruska od Evropy. Jinak řečeno moskevská knížata svrhla moc chánů, ale neodstranila tatarskou vládu, tu naopak ještě upevnila.
Přes občasné pokusy tento stav změnit, se to nikdy nepodařilo, a i přes změnu názvu státu a titulu vládce, převzatý tatarský systém absolutní arogance moci funguje v Rusku dodnes. A stal se součástí ruské kultury. A taky hlavním odlišným faktorem od kultury evropské, která je postavena na právech a úctě k jednotlivci.
Není to ode mne žádná objevná myšlenka. Tyto odlišnosti ruské moci popisují z osobní zkušenosti Borovský, Hašek i Mlynář. Jen mám dojem, na tuto realitu mnozí naši spoluobčané opakovaně zapomínají. Pokud je možné posmrtně udělit vyznamenání , docela bych uvítal, aby byla možnost udělit in memoriam titul vlastizrádce . Myslím, že horkými kandidáty by byli zástupci moskevského vedení KSČ z let 1939/45, kteří museli tuto aroganci moci během svého pobytu v Rusku poznat a přesto za vlastní kůži a funkci neváhali prodat celý stát.
Netvrdím, že je nutné Rusko v dnešní době nějak izolovat nebo s ním nespolupracovat. Nemá ani cenu se snažit Rusko nějak měnit zvenčí, ale je taky nutné akceptovat, že Evropa a Rusko mají jiné základní společenské hodnoty. Proto, když tady na diskuzích je příznivcům Ruska doporučováno, ať se do země svých snů odstěhují, nebo alespoň absolvují nějaký delší pobyt, tak je škoda, že to mnozí berou jen jako řečnickou frázi. Domnívám se, že by to mnohým totiž skutečně pomohlo otevřít oči. A jen doufám, že se z nich nestanou noví zapomenutí vlastizrádci.
