„ Jestli se budou důsledně aplikovat zákony o extremismu, půjdeme sedět všichni“ ( A.I. Verchovskij, ředitel centra SOVA ). Jak vypadá ruský boj s extremismem v praxi.
Zákony na stíhání extremismu Rusko přijalo v roce 2002 a jejich působnost rozšířilo v roce 2006. Konkrétně se jedná o paragraf 282 Trestního kodexu RF ( veřejné projevy nenávisti , nepřátelství a urážky důstojnosti člověka nebo skupiny osob z důvodu rasy, národnosti, jazyka,původu, vztahu k víře, příslušenství k sociální skupině ) a paragraf 280 ( veřejné výzvy k extremismu ) , plus další dodatky o projevech separatismu, schvalování nacismu, urážky víry .
Je nutné přiznat, že tyto zákony v Rusku rozhodně mají smysl. Vzhledem k zhruba 20 milionové muslimské komunitě a významné skupině ruských nacionalistů, je různých projevů extremismu v ruské společnosti víc než dost.
Zajímavé ale je, že v poslední době, aspoň podle počtu odsouzených extremistů, jejich množství v Rusku roste, zejména těch, kteří projevili extremismus nenásilnou formou. V roce 2014 bylo odsouzeno za násilný extremismus 59 osob, za extremismus formou propagandy 169 , za první tři měsíce letošního roku pak 9 za násilný a 46 za propagandistický extremismus. Statistika neeviduje případy administrativních trestů (pokuty, zákazy), kterých je mnohonásobně víc.
Při pohledu na jednotlivé případy ale vzniká otázka „ čo také si sůdruhovia pod pojmom extremismus predstavujů? „ Kromě skutečně extremistických projevů jsou perzekuováni prakticky všechny menšinové islámské sdružení. Teologickou nestrannost úřady projevují tím, že současně stíhají za extremismus také Svědky Jehovovy, různé pravoslavné sekty a v neposlední řadě aktivní ateistická sdružení. Velký prostor k seberealizaci dává úřadům nejasná definice, pojmu sociální skupina.
Například RPR Parnas ( strana zastřeleného politika Borise Němcova) musela stáhnout předvolební letáky. Bylo v nich obvinění místních úředníků v korupci. Parnas tím urazil místní byrokraty jako sociální skupinu. 35letá žena z Taganrogu vpodvečer svátku milice rozvěsila po městě cca 50 letáků s lakonickým textem „fízlové jsou zmr***i“ a tím se dopustila urážky sociální skupiny policistů. Krymský tatar, bloger Rafis Kašapov byl odsouzen za články kde označil Putina za imperialistu, který okupuje Krym. Samotná kritika Putina je v „demokratickém“ Rusku možná, ale obvinění v imperiálních choutkách je věc druhá. Podle soudu to byl projev extremismu, v podobě lživého obvinění vládního představitele a tím i urážka ruského národa jako sociální skupiny .
Těžkou hlavu dělá aktivita úřadů pracovníkům ruských knihoven. Ze zákona musí archivovat veškeré tiskoviny, ale současně půjčováním zakázaných publikací riskují obvinění v propagaci extremismu. Vzhledem k agilnosti soudů pak musí pravidelně sledovat seznamy zakázaných extremistických materiálů vydávaných Ministerstvem spravedlnosti. Aktuální seznam obsahuje 2866 položek. Kromě publikací, písní, blogů, stránek sociálních sítí, jsou v seznamu dokonce příspěvky z internetových diskuzí. Pro zájemce například na tomto odkazu http://fedspisok.info/
Problematikou extremismu a pseudoextremismu v Rusku se zabývá centrum SOVA . Jen za červenec eviduje přes 20 kauz, jako například rozsudek nad učitelem Alexandrem Byvševem, 300 hodin veřejných prací a dvouletý zákaz práce ve školství za extremistickou báseň „Ukrajinským patriotům„ zveřejněnou na sociální síti. Autor v ní vyzýval ukrajince k ozbrojenému odporu proti ruské okupaci Krymu.
Seznam kauz na webu SOVA http://www.sova-center.ru/misuse/news/?n=1 ( RJ), anglická verze webu http://www.sova-center.ru/en/misuse/news-releases/
Na stránkách Sovy mně docela zaujala pozvánka na aktuální přednášku k tématu extremismu v Rusku. Přednáška má název : „ Lajky, sdílení a tweety . Co znamenají antiextremistické zákony a jak je neporušovat „
Napadá mě jedna věc. Pokud by přišli u nás k moci Zemanovy přátelé Ruska, bagatelizující kauzy typu Pussy Riot, a shlédli by se v ruském vzoru boje s extremismem. Kolik blogerů by zůstalo na idnesu ? A o čem by psali?
