Nespokojenost s politickou a ekonomickou situací roste, a spolu s ní snaha najít viníky tohoto stavu. Veřejné blaho nebo vlastní prospěch? Někdy se zdá, že jednoho prospěcháře ve vrcholné politice může nahradit jenom další prospěchář. Co to znamená? Selhání charakteru? Neřekl bych. Myslím, že v každém z nás se skrývá takový malý prospěchář. Jenom mu nabídnout příležitost. A to my právě děláme.
Jenom ve stručnosti připomenu princip parlamentní demokracie: ze svých řad vybíráme ty nejschopnější z nás, aby obrátili běh věcí veřejných v náš prospěch (neplést si prosím s názvy některých politických stran).
Tak v čem je tedy problém? Korupční prostředí jistě svádí ke korupčnímu jednání, Já vím, vy by jste určitě odolali. Řekl bych, že asi tak sedmdesát procent neodolá. Tedy korupce. Ne, není to korupce, je to jen následek nepochopení souvislostí, následek prostředí, ve kterém se nalézáme.
Ano, to Oni nám zařídí lepší a spravedlivější svět, něco jako Neználkovo Sluneční město. Jak je to hezké, mít zdravotní středisko maximálně pět minut od domova, všude svítí veřejné osvětlení, jak je to bezpečné, každých dest metrů na ulici semafor. Na každém rohu zastávka MHD s velkou blikající digitální tabulí.
Tady je třeba si připomenout, ne Oni, to My jsme se rozhodli, pojďme, složíme se a koupíme drahé kamery, které nás na každém rohu budou sledovat. Oni říkají, dejte nám své peníze, my vám za ně zařídíme bezpečí a trolejbus u zastávky každé tři minuty. Ale jsme to My, kdo je tam posadili. Každá strana má nějaký program, každý, kdo kandidoval do poslanecké sněmovny nás přesvědčoval o tom, co by chtěl prosadit nebo změnit a je jenom na Nás, koho zvolíme, jak budem kontrolovat naplňování volebních slibů a jestli mu dáme znovu hlas, nebo mu řeknem dost.
Ano, jsme to My, komu se zbytek světa směje, jak sami sebe daníme, kupujeme benzín za dvojnásobek než američané s jejich kupní silou.
Vysoké zdanění a následné přelévání peněz různými nepřehlednými toky je to, co vytváří korupční prostředí. Jak efektivně se nakládá s vybranými penězi jistě ani nemusím psát. Tak tedy daně. A co ještě?
Ochrana zaměstnanců se zdá být něco velice užitečného a spravedlivého. Přílišná ochrana zaměstnanců a tím pádem příliš vysoká cena práce je ovšem něco, co velmi snižuje konkurenceschopnost našich výrobků a ovlivňuje zaměstnanost. Jistě mi bude hřát pomyšlení na vysoké odstupné, nejdřív ale musím ten job dostat.
Bohužel jsou na světě místa, kde sociální zabezpečení, ekologii a rovné podmínky pro všechny neberou zase tak moc vážně. EU není uzavřený prostor a soutěži s ostatním světem se prostě nevyhneme.
Pokud chceme kupovat levné zboží, které bylo vyrobeno v Indii, Číně nebo v rozvojových zemích za podmínek, o kterých se odborářům nezdá ani v nejčernějších snech a zároveň budem říkat, my chceme vyšší minimální mzdu, delší výpovědní lhůtu a a vyšší odstupné, tak jistě všichni cítí, že to je stav, který není na dlouho udržitelný.
Když nám náš příliš zbytnělý stát říká, dej mi ještě víc peněz, já ti zařídím lepší život, já vím jak na to, to Oni říkají, Oni které jsme volili.
Musíme si přiznat, ideální svět prostě neexistuje a ještě dlouho existovat nebude.
A když nám ho Oni budou slibovat, buďte ve střehu. Protože to budeme My, kdoty jejich experimenty zaplatí.
Václav Bartoš
